Death.on.line bez koulí

Už dva roky obstarávám tu samou kundu a začíná mi být z toho na blití. Kecám, už více jak rok z toho bleju sračky a nesmysly.
Přišel jsem o svoji ostrost, hbitost, a nechal se přibít k tý samý píče.
Z života se stal šedivý opar přežívání něco jako plíseň na zdi, dokud ji někdo nepolije Savem. Nechal jsem si vzít svoje šílenství mezi čtyřma stěnama, určenýma k zbláznění. Připosraný morální okolí se mi snaží vnutit, že mi už není 19, a měl bych se podle toho
chovat. Prý bych si měl najít pořádnou práci a založit rodinu. Je radost vidět v jejích očích pohrdání, když je pokaždý zklamu v jejich přesvědčení, že přece nejsem tak špatný jak se o mě povídá.
Teď už jen zbývá se nějak rozumně rozejít a začít
Svobodně dejchat
Svobodně myslet
Svobodně mrdat.
Rozhodně by to chtělo udělat lépe než naposledy, kdy si ta dotyčná přečetla na netu povídku, že ji už moc nemusím, ale zase poprvé se stalo, že mě kopačky nesrali, jeden telefon od ní, co mě zrovna vyrušil při hraní šachů v jednom sushi baru. Poslouchání 5 min stejný věty, co jsem to za kokota a byl konec. (Ano potvrdil jsem ji, že jsem určitě kokot, tím jsem náš monolog zkrátil, tak na polovinu, možná jsem se i omluvil, ale ruku do ohně bych na to nedal). Naštěstí jsem v šachách porazil i majitele sushi baru, tak to byl i příjemný večer. Pak cesta do svý kopky a do svoji prázdný postele, super změna, oproti každovečernímu žadonění o
zásun. Jasně po týdnu mě sralo, že ho není kam narvat,
ale porno na netu funguje pořád zdarma, takže žádný problém.
Život je stejně svině, a já mu to jednou vrátím.

Půl roku jsem bez oficiální práce.
Přežívám ve skulině systému.
Přežívám ve stylu bezdomovec s internetem.
Naposled, když mě nějaký bezďák zastavil zrovna když jsem telefonoval a když viděl moji otřískanou Nokii, pohrdavě mi řekl,
že má lepší mobil než já, dotykáč s webkou a gps, a ani prachy somrovat nechtěl. Už jsem na tom asi vážně špatně.
7.2.2013

Žiju ze vzduchu a nenávisti k lidem.
Zkurvený prostředí ulic, tramvají, obchodů.
Kde se scházejí tupý ksichty.
Lacině uchvácení z reklam a slev.
Jasně urvat rohlík za 1.50kčs místo 2,00kčs,
A cože on je ve slevě ještě i šampon?
Jistě proti lupům jiný nekupuji, protože s tím
se vlasy už ani nedají umýt. Hned s ním od košíku.
Krasná grosteska, lidi zabalte se do dárkového balení
pro další generace, protože mumie jsou teď v módě.

Praha – centrum mumíí v jakémkoliv stavu
a v jakémkoliv přesvědčení,
pečlivě zabavený v klamu svítících neonů.
V noci jsem vylezl ven, chtělo se mi blejt.
Ještě není čas na to být dokonalej.
Je ho škoda pro tenhle svět.
Zalez pěkně zpátky, tam kam patříš.
Z ničeho se snažit vytřískat maximum.
To je jak chcaní proti větru a pěkně do držky.

Po dvou rokách spokojeného vztahu z její strany,
jsem se z toho zas zázrakem vyvlíknul,
stačila k tomu náhoda, když jsem dostal,
lístky na rokovou operu od dávnověké kamarádky,
na nejtrapnější datum v roce 14.2, byl jsem mile rád.
Doma, když jsem oznámil tu radostnou novinu,
že budu zas kulturně In…
no nesetkal jsem se s pochopením
pro moje kulturní vyžití.
„To snad nemyslíš vážně, na Valentýna se táhnout
někam s babou, kterou jsi píchal“
Co blázníš, je to 10 let a jde jen o divadlo,
no jasně když chceš, na večeři můžeme jít před tím
a nebo na panáka potom, já v tom nevidím zas takový problém.
„Jaký problém, prostě nikam nepůjdeš a je to vyřešený“.
Víš, že nemám rád ultimáta, a už jen z principu udělám pravý opak.
Sama sis mě nahnala do slepý uličky.
„To chceš zahodit dva roky vztahu, jen kvůli divadlu?“
„Vyber si bud divadlo a nebo mě?“
Říkal jsem ti, že ji znám fakt dost dlouho, od tý doby co jsem se naplavil do Prahy. A píchali jsme spolu, pravda, to je tak dávno,
že bych si na to nevzpomněl, kdybys mi to pořád nepředhazovala a navíc to byl obchod, já za to dostal flašku rumu a kofolu.
Máme to spolu vyřešený, prostě jsme kamarádi , co jdou do divadla, nic jiného v tom není.
Kurva to je tak těžký to pochopit?
„Já chci abys byl se mnou.“
Já budu s tebou, před tím a nebo potom, jde jen o dvě hodiny v divadle, prostě to byl dárek, tam si člověk datum nevybírá, a jestli ti to tak vadí, zeptám jestli jsou ještě nějaké lístky navíc, abys mohla jít taky.
„Ne díky nemám zájem čumět na tebe se ovcí“
Je vidět, že takhle se asi moc nedomluvíme.
Jdu k sobě. Odcházím k sobě ve 2 hod. ráno.
Před barákem se zastavím v nonstopu, hnusný pivo, stačí jedno,
a druhý den je hlava jako střep. Kurva co do toho piva lejou,
že to chutná jako sračky a druhý den je ze mě mrtvola převalující se na posteli.

Konečně 14.2 – cesta do Prahy, pár telefonů už od bejvalky, jestli to myslím skutečně vážně. Před divadlem jsem s 10 min předstihem, bolí mě krku, proto lemtám rum s teplou kolou.
Nervózně postavám před divadlem, nikde nevidím známý ksichty. Telefon je hluchý, pozoruji dav hrnoucí se dveřma dovnitř. Arogatní, plný přetvářky a falešných úsměvu na všechny strany. Pak příjde sms, pojď dovnitř jsme vedle schodiště. Poznávám starou známou a vedle ní babu, co by po pár pivech stála za hřích, ale vzápětí se dozvídám, že nervózní manžel hlídá nemocné děti , kurva, dnes to zas vypadá na žádný šťouch. Divadlo začíná, moc uhlazený rock s příměsí gotiky, na konci to komentuji slovy, bylo to jako sex, nevím o co šlo , ale bylo to dobrý. Baba zdrhá ke svým dětem a manželovi,
možná že nerozchodila můj projev a slovník. Je mi to jedno.
Se starou známou jdeme do baru, dle instrukcí kupuju pivo, teplýho lahváče za 35 Kč, hnus, ale co mám dělat, jsem asi jediný komu se to nelíbí. Zelenou ani nemají, abych si vylepšil chuť.
Stará známá: „Tak co divadlo, jak se ti to líbilo?
Dobrý, sice amatérský ale moc dobrý, hezká gotika, já jsem spokojený. Nepochopil jsem děj, ale o ten mi ani nešlo, asi si budu muset zopakovat antiku a o co šlo v Antigoně.
Jasně zas to bude laciná vražda a být či nebýt.
Tisíckrát vybrakovaný téma.
„A co rozchod?“
Super, jen jsem doufal, že tu dneska někoho sbalím.
Znáš to… na hraní, jen na jednu noc,
aby se neřeklo, že jsem teplouš.
„Copak se ti to někdy podařilo?“
No právě že ne, ale bylo by to dobrý ne?
(smích)
Dopíjíme 4 teplý pivo.
„Sakra musím stihnout poslední metro“.
Jestli chceš můžeš přespat u mě, není problém, mám tam volný byt.
Né, já potřebuju si vyzvednout věci do školy, mám zítra zkoušku.
Stejně jsem úplně v pasti, když jsem ji před 12-li lety potkal,
vypila pivo na ex dřív než já, měla základu a já byl hrdý student VŠ, a teď úspěšně dodělává druhou Vš a já jsem hovno
společnosti. Ale jo, přeju jí to.
Loučíme se na Ípáku.
Mám hlad, čtyři teplý piva zamávaly mým žaludkem.
Ok.
Málem bych zapomněl na flašku rumu a kolu.
Jdu na noční giros a čekám na tramvaj,
volá mi bejvalka,
„jestli mi to opravdu stálo za to“?
Říkám že nevím, že mám plnou pusu girosu a cítím se fajn.
Klap. Hluchý telefon.
Noční tramvaj mi ujíždí nechci v přecpaným vozu slintat ostatním pod vousy. Pořád mám hlad, jsem jak kyselina, jediný co je otevřený je mekáč. Kurva takhle zradit sám sebe, dávám si 3 hambáče, odporná hmota co jen těžko dokáže zasytit, je po nich na blití. Díky svoji velkorysosti budu na další spoj čekat
40 minut. Uplynou další dvě hodiny než se dostanu do své postele.
Ráno je mi zle, a jediný z čeho mám radost, že bych se mohl pořádně vyzvracet.
Kazí mi to telefon od bejvalky.
„Přijet si pro věci a hned nebo je vyházím“.
Teď nejsem schopnej udělat víc kroku jak na záchod.
„Řekla jsem hned“. Pokládám telefon a vypínám zvonění,
potřebuju ještě pár hodin nerušeného spánku.
Ozvývám se jí odpoledne, že můžu pomalu vyrazit.
Dorazím k ní až v noci, moje rekonvalescence po kocovinách trvá čím dál tím déle. Asi už vážně stárnu.
Po cestě mi píše sms a seznam toho co bych měl koupit.
Dorazím k ní, spustí, nemám na to ji poslouchat, otevřu přinesené víno a půl láhve exnu, sednu si, „tak povídej co je špatně“.
Vnímám ji tak 10 min, pak začne působit víno je mi úplně jedno co kecá. Pamatuji se jak dopíjim láhev vína – druhou a táhne si mě do postele.
Překvapivě ani moc neodporuji.
Ráno, je mi je ještě víc hůř než předešlý den. Ať už zhebnu.
Co jsem kurva komu udělat? Já jsem se o tenhle život neprosil.
Prosím o vymazání z Metrixu. Děkuji.

Drahá polovička se na mě obrátí, „co si myslíš, že se tu budeš jen tak válet, chci, abys mi to udělal, přespání není zadarmo“.
A copak ti to nestačilo večer? vždyť to bylo určitě dvakrát za sebou.
„Při druhém číslu jsi usnul, to se nepočítá a stejně jsi jak Speedy Gonzales“. (pro neznalé ta kreslená postavička, co se jí snaží dostat kojot) S upřímnou nechutí jí ho vrážím do kundy.
Nic neříkající a nudně se opakující pohyby.
Sakra tak ať, už se udělá a já mám pokoj. Chce se mi spát.
Je pravda, že tohle píchání je lepší, než jsme spolu chodily,
vydržím víc jak dvě minuty a to je už co říct.
Konečně slyším z jejích úst „sakra“, takovým přiškrceným hlasem, to je signál, že se udělala a já mám 10 min na to vypadnout ,
než to bude chtít udělat znova.

Balím si spodky a trička, co jsem k ní nevědomky
za dva roky natahal.
„A co ten zbytek?“
Snad vidíš, že se mi to do jedný tašky nevejde.
Stavím se proto zítra.
„Žádný zítra, buď si to odnes hned a nebo už ty věci neuvidíš“
Zbytek svých věcí stěhuji před její dveře.
Vracím klíče a táhnu se po schodech pryč.
Oba dva upustíme slzu po tváří,
tyhle věci ještě neumím zvládat s „chladnou hlavou“.
Stojím na ulici, tak tohle by jsme měli za sebou.
Úpěšně? Kdo ví. Jsem jen tupý chlap.
Zbytek dne se snažím předstírat práci
a dostat se z kocoviny.
Už ani levný vína nezvládám.

Večer dorazí další výhružná sms, abych si odnesl věci
a dokoupil co je potřeba. Donesu nakoupený věci,
málo jídla, hodně vína, zas mě tahá do postele.
S přemáháním se zmůžu na jedno číslo, ze zadu,
je pro mě nejméně namáhavé. Chce další.
Přisává se pusou k mému penisu, strhávám ji ze sebe.
„Já už vážně nemůžu“
Už spolu nechodíme a můžu ti odporovat.
Do prdele, pořiď si na sex víc chlapů,
já tohle vážně nedávám.
Oblékám se a snažím si odnést další část svých věcí.
Ve dveřích se jí ptám:
„Nevíš náhodou kam bych se měl obrátit
jako sexuálně zneužívaná a týraná oběť?