Další poklad ze šuplíku - nedopsaná road movie odehrávající se za velkého sucha. Asi ji nedopíšu, protože už nevím, jak to mělo skončit.
přidáno 09.08.2015
hodnoceno 5
čteno 508(12)
posláno 0
Říká se, že si lidé věcí začnou vážit až tehdy, když je ztratí. Obyvatelé Markétova si takhle začali vážit vody a vodohospodářů, ale až tehdy, když o vodu v jednom suchém létě málem přišli.

Bylo to suché léto. Klouzačky na koupališti ve staré pískovně nevedly do vody, jako obvykle, ale nově do písku. Vodáci na mnoha místech museli přenášet lodě. Vítr sfoukával prach z rozpraskaných polía lidem bydlícím na na kopcích pomalu přestávaly fungovat sprchy.

Byl vyhlášen zákaz napouštění bazénů a kropení trávníků, ale to nestačilo. Městská rada už zvažovala zákaz umývání aut a napouštění van. Bylo jasné, že je nutné vzniklou situaci systémově řešit.

V té době se Správa vodních toků rozhodla prověřit alternativní vodní zdroje - nepodchycené studánky a prameny. Bylo jasné, že v tomhle suchu už některé z nich zmizely. Ve čtvrtek tedy Správa vyslala do terénu pracovníka vybaveného služebním vozem a seznamem studánek.

Po víkendu však na Správu čekalo překvapení - zmizel jak seznam studánek, tak služební vůz a pracovník, který to celé měl na starost.

* * *

Ten úředník se jmenoval Hugo Potápka a pracoval v oddělení malých toků. Jeho pracovní nápní bylo především nekončící papírování a hraní Hledání min v expertní obtížnosti. Nestěžoval si.

Nestěžoval si ani tehdy, když mu sdělili jeho terénní úkol. Měl sto chutí si stěžovat - objíždět v tomhle vedru celou Hlubočici a hledat v polích a lesích studánky se mu opravdu nechtělo, ale nestěžoval si.

Ale dobře udělal, že si nestěžoval. Postupně se mu to totiž začalo líbit. U první studánky, která byla ukrytá za dálničním mostem, ještě docela nahlas brblal. Druhá, u hájenky, byla neuvěřitelně malebná a třetí, ukrytá v obrovských kopřivách, zas pro Huga představovala výzvu. Najít ji v těch kopřivách nebylo snadné.

Když pak docela poštípán vylézal, měl na tváři úsměv vítěze. Studánku našel a byla v ní voda. A jak tak projížděl po okreskách a ptal se místních na cestu, začal mu jeho úkol připomínat road movie. Po tomhle vlastně toužil už dlouho, vydat se na cestu a jen tak se toulat krajinou. A tenhle úkol mu to umožnil. A nejen tohle, kromě čerstvého vzduchu a svobody pohybu se objevila třeba i rozmanitost.

Ano rozmanitost. Prameny mají totiž mnoho podob. Některé jsou jen takové louže, o které se nikdo nestará. Jiné jsou naopak opečovávány až až - mají stříšku, obvykle dokonce zdobenou, a stejně se najde někdo z místních, kdo je chodí čistit. Další jsou jen trubky vedoucí ze země, ze kterých prýští voda, nebo ošklivé betonové obludy.

A v tom hledání pramenů byla i trocha dobrodružství. Studánku na místě zvaném Holé stráně našel v neprostupné džungli. Tichým údolím pochopitelně vedla hlučná dálnice, ale jméno je jednou jméno a tak zůstává i po zahlučnění. Někdy Hugo o studánku soupeřil s lesními zvířaty, jindy se soukromými pozemky. Největším nepřítelem však zůstávaly kopřivy.

Když se pak Hugo večer vrátil do města, ani se nenamáhal zaparkovat auto na parkoviště ministerstva životního prostředí kam patřilo. Zaparkoval prostě před panelákem, kde bydlel. Stejně měl to auto přidělené až do pondělí.

* * *

Co by to ale bylo za road movie, kdyby jel hrdina celou cestu sám? Asi by za moc nestála. Proto Hugo nabral hned v pátek ráno stopařku. Stála kousek za městem na výpadovce u staré vodárny a na zádech měla batoh.

"Kam jedete?" zeptal se jí. Neodpověděla, místo toho sama položila otázku: "A kam vy?" - "No, vlastně nikam," přiznal Hugo. - "Výborně, tak to máme společnou cestu." Řekla a přisedla si. Hugo jí pomohl složit krosnu dozadu a rozjel se.

Hugo nebyl zvyklý řídit, nebyl zvyklý brát stopaře, obzvláště ne hezké stopařky.

* * *

Oprava: Během přepisování do počítače jsem si vzpoměl na další zamýšlenou scénu, možná to přecejen dopíšu...

ikonka sbírka Ze sbírky: povídky ze života

přidáno 11.08.2015 - 14:01
To je dobrá povídka :) Už se těším až bude (pokud bude) pokračování :D...
přidáno 11.08.2015 - 09:28
Singularis: děkuji za pochvalu struktury. Nutno říct, že v tom není žádná promyšlenost. První sekce je jakýsi úvod a zbytek už by bylo obyčejné chronologické vyprávění.

A co se týká ironických názvů ulic - tvá galerie mě neinspirovala, tato povídka je mnohem starší, vznikla už minulé léto.
přidáno 10.08.2015 - 20:14
Líbí se mi to postupné rozvíjení - že v první části se dozvím začátek a konec, ve druhé je rozvinuto téma a třetí povídku dál rozvádí. Myslím, že to je dobrý nápad, jen nevím, jak to bude fungovat jako celek, až bude dopsaná.

Objíždění studánek je zajímavé téma. První dvě části by mi vlastně docela stačily, mně by nevadilo, že by jel celou cestu sám, ale další části si určitě přečtu, pokud je dopíšeš. :)

Mimochodem, k názvům jako "Holé stráně" tě inspirovala moje galerie "Ironické názvy ulic v Brně"?
přidáno 10.08.2015 - 11:23
Zamila: v tomhle suchu? vždyť by uschnul a chcípnul
přidáno 10.08.2015 - 10:58
Jééé, je to milý a pěkný a vtipný :-) By byla škoda to nechat nedopsaný ... Trochu mi to připomíná Čapka ... hned bych tam nasadila nějakýho mloka :-D ;-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Sucho : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Odhalovací
Předchozí dílo autora : Dobře utajené nábřeží

Soutěž

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

IPad Pro

Na velkém iPadu Pro vám půjde psaní básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

Patos

Krátké a mnohdy vtipné či šokující vystřihovánky ze života.

© 2007 - 2019 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku