Moje babička Luboš

Tma, rozmazané letmé pohledy, zmatek v hlavě. Probouzel jsem se desítky minut. Tělo nechtělo dovolit mysli vstát, říkalo “Ještě pár minut, lehni si, nedělej nic.. the bezva“. Dlouho jsem podléhal těm slovům.. ale po nějaký době mě to přestalo bavit. Sedl jsem na okraj postele a prožmourával si oči. Intuitivně se moje ruce začaly plazit po pokoji a hledat cigaretu. Zbytek těla se vydal bezmocně za nimi. Nějaký oblečení, plechovka, mobil, sklo. Prožmoural jsem oči ještě jednou a podíval se skrz. Něco tam bylo.. ještě trocha THC do žil. Poslední prásk před smrtí. Vrazil jsem to do úst a zapálil si. Jenže jsem neměl zapalovač. Palcem jsem škrtl o ukazováček, v domnění že si zapaluju. Nezapálil jsem si.
Umyl jsem si obličej a ruce, sklo položil na poličku vedle vany, naházel na sebe triko a tepláky (doufám, že to bylo moje triko a tepláky). Nešel jsem dál než z pokoje, kde jsem se probudil do koupelny a zpátky. Ještě jsem se necítil na to, koukat do obličejů lidí, kteří s náma včera byli a ubytovali se různě po zbytku našeho “apartmá“. Ani jsem pořádně nevěděl, kdo tu spal.. tohle nebylo důležité. Důležité bylo sklo. A zapalovač kterej ležel pod hajzlíkem. Měl jsem všechno.
Na balkoně byla zima, ale nerušil jsem tam zbytek ležícíh- spících. Dveře na balkon byly přímo v tom pokoji, kde jsem spal. Na posteli vedle ležel jeden z kamarádů, na zemi se válel další, objímajíc slepici. Chudák slepička.. jestli nebyla mrtvá, ale jen spala, až se probudí, uvidí před sebou obrovský lidský ksicht a první, co ji napadne, bude že chce její vajíčka. Ten chlapec nejspíš skončí s poďobaným nosem. Nic strašnýho, s velkou pravděpodobností to přežije téměř bez bolesti, ale kdo by čekal právě takový probuzení ve společnosti drůbeže? Záviděl jsem mu to.
Bylo tam spousty světla. V oknech byly zatažený žaluzie, takže člověk nemohl s velkou přesností určit, kolik světla je venku a tím pádem, kolik je hodin. Bylo něco k ránu. Tak 6. Vložil jsem sklo opět do úst, zapálil si a potáhl. Bolest hlavy.. obrovská bolest hlavy.. trvala asi 2 minuty. Bolestí jsem začal bušit do balkonových dvěří a u toho se potácel na všechny strany. Někdo mi otevřel.. už nevím kdo. “Co jedeš?“ promluvil na mě. Potom už jen tma. Černočerná tma.
Probudila mě zima a mokro. Ležel jsem v kalužině, v růžové mikině a černo-zelené pletené sukni, která jako by z oka vypadla skotovi. Zaostřil jsem na protější budovu, byl tam nějaký nápis. “Bla bla bla.. Moskva.“ Byl jsem v Moskvě. V Rusku. Pro mě to byla země komoušů.. nic kam bych se chtěl vysloveně podívat o dovolený. Moje ruce šáhly samy od sebe do kapsy v růžové mikině. Levačka našla cigaretu, pravačka zapalovač. Zapálil jsem si, opřel se o roh budovy a sledoval lidi kolem. V hlavě jsem sám se sebou diskutova, co tady dělám. Byla mi trochu zima a ta sukně mě začínala srát.