Dočasná pracovní neschopnost a trocha masochismu.

.. nejsem si jista, jestli by to nemělo být zařazeno v oddílu "tragická" :))

Hledání sebe sama po záchodcích kdesi vprostřed pivní pěny pokrytecké normálnosti

.. nebojte, tahle nebude dojemná, ani sebelítostivá :))

„A máš zájem je ještě někdy vidět?“. „Ale jo, ta 19 dorazí zítra. Chce mi ho přeblafnout. Sice to není ono, znáš to, mladý dříví.....

Peklo se zdálo snesitelnější. A mrdání bylo o citu.

Ničíme svět a děláme další podobný kraviny.

Where is my mind? ~mimochodem, taky si všímáte jak "chci" je blbě divný slovo? Zní to tak.

Chtěl jsem to dát mezi horory, ale ty považuji spíše za fikci. Jenže já tohle zažil a byl to pro mne horor

"Říkala jsem mu, ať přestane, ale zmáčkl mě loktem pod krkem, nemohla jsem nic dělat. Taky mi roztrhl triko, to už jsem měla strach, začala jsem křičet. Myslela jsem, že mi přijdou na pomoc." Zase ten přerývaný dech jako na začátku, pýcha a vzdor jsou pryč. Utírá si nos hřbetem ruky, podávám jí papírový kapesník. "A oni přišli, jenže ne na pomoc," doříkávám za ni.

Další poklad ze šuplíku - nedopsaná road movie odehrávající se za velkého sucha. Asi ji nedopíšu, protože už nevím, jak to mělo skončit.

rovněž povídky/symbolické

Teprve smrt milované sestry dodala Samantě sílu uniknout z rodinného pekla.

....Jak mohou být skutečně mrtvi,když dosud kráčí v srdci mém....Z bájí národa velkých plání Za posledních několik týdnů jsem zde četl spoustu krásných dílek,ale i taková které mě chytli za srdce a boleli mě možná více nežli autora.Vkládám Vám všem zde k přečtení a možná i zamyšlení opět povídečku z krabičky příběhů Psáno perem života.Dnes tu kratší a zítra delšejší,opět to bude jing-jang.Vy sami si vyberte který příběh bude bližší Vašim srdcím...

Žiju vlastně docela vtipný život, když se tak na to podívám.

z připravované novely Konec lesa, žánr této části je předmluva nebo upoutávka