.. nebojte, tahle nebude dojemná, ani sebelítostivá :))
přidáno 12.09.2014
hodnoceno 19
čteno 579(18)
posláno 0
Je to tady!

Maminko posaďte se u nás.. jméno, příjmení, průkazku máte? Počkejte chvilku, přijde doktorka a vyšetří vás.. poslouchám jakoby z dálky, zatímco mou pozornost nechtěně upoutává, řekla bych, až přehnaná hysterie právě rodící matky..

Nevím čím to bylo, možná právě onou hysterkou, která stačila během pěti minut poslat do pr*ele celkem dvě asistentky a jednoho doktora.. že jsem se začala cítit zvláštně.. Nejdřív mi to nedocházelo.. Až okolo oběda jsem začala chápat.. Aaauu.. dusím v sobě.. V šest hodin večer mi porodní asistentka sděluje, že je na čase zavolat drahému, že už se TO blíží..

Poslušně plním rozkaz a volám šampionovi, ať okamžitě naběhne, dělat mi duševní tu…………. oporu, jak slíbil! Vzal to velmi zodpovědně.. Už v šest deset slyším na schodech dusot, jako když se nemocnicí právě prohnalo stádo koní.. Z dálky ke mně doléhá funění rozzuřeného býka v aréně.. rozrazí se dveře, sestřička, která nestihla uskočit odlétne stranou a v nich.. ON.. mého srdce šampiooon..

Aaahhoojjjaaaauuuu.. mile jsem vítala svého manžela, aby z toho taky něco měl.. Ten mi na oplátku začal vysvětlovat, že se nemám flákat po chodbách, ale že bych už měla "makat" na sále. Ať to tedy laskavě nezdržuju, páč on je děsně napjatej.. Než jsem se stihla napřáhnout, abych mu dala za ty jeho vtípky pěstí.. odtáhla ho prozíravě milá asistentka do sesterny, odkud jsem jen mezi stahy zaslechla útržky vět typu.. „Sakra chlape.. na dětský lyže tu nejsme vybavený.. tu nohu usekneme nebo to raději absolvujete v ponožkách? Bože můj Máňo, nemáme tu plášť na mamuta? Já toho vysokýho pána nemůžu do ničeho narvat. Jarunko.. aspoň ta rouška mu padne.. uff..“ Šutr v tu chvíli spadl ze srdce snad všem..

Chtělo by se mi smát, ale teď to vážně nejde.. ležím přikurtovaná na křivce u otevřenýho okna, protože je mi děsný vedro.. (v lednu.. je asi mínus pět). Vedle mě se konečně usadil můj, zimou se klepající miláček, házející po mně psí pohledy doprovázené drkotáním zubů a smlouvající tak o zavření okna. Při pohledu na mě, kdy už dokážu jen nekoordinovaně vrčet, raději brzy sklapne a jen mi aktivně oznamuje, že TEĎ, teď se připrav, přijde stah.. (šiš mám chuť zabíjet, proč jen jsem tak bezmocná?) Ale je milej, chce mě držet za ruku a já sbírám zbytky svojí ztracený energie a celkem razantně ho přes ní fláknu.. Nesahat!!! Nesnesu žádný dotyk a moje láska si jde raději dát cígo na uklidnění.. Fajn, mám chvíli klid!

Když se vrací, jsem už na sále, jak mi radil.. rukou se snažím bušit do druhé tam, kde se nosí hodinky v domnění, že můj vzdělaný muž pochopí, že bych ráda znala čas.. Od asistentky mám totiž slíbeno, že už jen max. dvě hodiny a budu to mít za sebou.. Nechápe.. opora moje. Jde na další cigáro.. Zatímco on si spokojeně hulí, postaví mi mezi nohy úplně cizího tatínka.. super pocit, řeknu vám.. zvláště, když potom zjistíte, že jste spolu chodili do školy..

Aauuu ... , cvoku, blázne.. na co ses to těšila!!! To máš za to!!!

Maminkooo zatlačte..

Nechte mě být, chce se mi spát.. nějak to ze mě dostaňte ven a už neotravujte.. spáááát..

Maminkooo zatlačte, teď!!!

Šiš tak jooo ... !!! Když na tom trváte.., hlavně v klidu.. aaa ... uuu ... aaa ... ..!

Kdosi mi skočil neohlášeně na břicho, za což se jim malej odvděčil srdceryvným řevem a já vyraženým dechem.. Jen jsem stačila zaregistrovat totální dojetí šampiona a na slova.. „maminko, máte kluka..“ jsem si pod fousy tak soukromě zamumlala něco ve smyslu.. tak si ho nechte!

Moje odhodlání vydrželo cca 30 dalších sekund, kdy jsem na ně z plných plic zařvala.. „tak dá mi konečně někdo toho kluka?!“


přidáno 21.10.2014 - 10:51
Amelie M.: No můj záchvat smíchu na koze, když na sebe doktorka natáhla igelitovou "řeznickou" zástěru, muž, kterýmu do ruky vrazili skleničku s vodou, aby si připadal něco platnej a pak mu sestry sháněly židli, doktorky "Tak držte si to dítě..."
Odlehčený náhled na porodní sál mám mnohem radši, protože kolikrát i s kamarádkama se řehtáme, když se o tom bavíme. Přežily sme ve zdraví, dítko jsme porodily tak co se tomu ještě nezasmát.
přidáno 21.10.2014 - 10:28
Máta: pokud jsi se řehtala i u svého vlastního, pak je to paráda nééé? :)) Lepší, než vymýšlet hororový zkazky, myslím.. těch si užijeme všude dost :)) díky!
přidáno 21.10.2014 - 08:27
Šmarna panenko, už dlouho jsem se u porodu tak nenařehtala. Snad jen u toho vlastního. Co slovo to perla. Obvykle humorné povídky zvládám s lehkým úsměvem, u tebe ho neudržím, ani kdybych chtěla. Je to skutečný, odžitý, známý a tvůj nadhled mě fascinuje.
přidáno 28.09.2014 - 13:06
Zamila: s volem by to vážně šlo těžko :))) ale kočky jsou fajn, pravda!
přidáno 28.09.2014 - 12:39
Amelie M.: No, počkej, ale já UŽ se taky nechystam :-) Nechci mít dítě s kdejakym volem :-D :-) To si radši necham kočku :-)
přidáno 28.09.2014 - 12:37
Zamila: já to myslela brouku malinko jinak :D jako, až budeš rodit Ty, to bude třeba taky sranda :))) já už se nechystám, děkuji :D
přidáno 28.09.2014 - 12:09
Amelie M.: Děkuju za pozvání :-D Takový jsem teda dostala poprvé :-D Potvrdím pak účast ;-)
přidáno 28.09.2014 - 11:33
Zamila: třeba u toho ještě někdy budeš? :D Né, mamuta né, spíš takovou žirafku, vysokou :D
přidáno 27.09.2014 - 21:54
"Nechte mě být, chce se mi spát.. nějak to ze mě dostaňte ven a už neotravujte.. spáááát.." :-D To je dobrý, tohleto :-D :-) Fakt skvěle líčíš, až by člověk chtěl bejt taky u toho :-D ;-) Ty máš doma mamuta ? Tak to je celkem rarita ;-)
přidáno 12.09.2014 - 21:59
taron: hlavně, že jsou zdraví a zlobiví, že jo ;)
přidáno 12.09.2014 - 21:58
Sucháč: děkuju za pochvalu :-)

Jasně, že i u nás to bylo emotivní a taky plný dřiny a bolesti, ale já to nechtěla strhnout k sebelítosti a kdo ví, jakému zamyšlení.. spíš jsem chtěla pobavit a ukázat to vše i z druhé stránky :)
přidáno 12.09.2014 - 21:12
a já tvrdím, že by otcové měli u porodu bývat. Ne každý je oporou... ale alespoň vidí, co si ženský vytrpí. Není to fakt sranda, ale pak už ty mimča, to je parádička...jo, mateřství je to, co nám vy muži můžete , ale i nemusíte závidět. U nás byl druhý porod zadečkem, takže horší, než první... ale co, už to mám za sebou nějakých sedm a půl let, takže už je to v poho :)
přidáno 12.09.2014 - 20:31
Nooo, kdyby věděl, že tam s Tebou tohle prožije, asi by tam nikdy nevlezl... :-D Já byl u obou a bylo to úžasně emotivní, nic jsem si nezprotivil, akorát...trpěl jsem více, než ona...fakt, tohle Vám, dámy nezávidím...ale pocit, že mi v bříšku roste nový život...k nezaplacení..
Jinak píšeš skvěle, jak říkal Psavec, je to strhující a zábavné...
přidáno 12.09.2014 - 13:04
Psavec: děkuji mnohokrát :)

Ano, souhlasím s tím, že ne vše ve vztahu má být odkryto. Každý máme jinou míru snesitelnosti toho, do kdy je pro nás ten druhý stále přitažlivý.. Já osobně o přítomnost otce u porodu nestála, jsou věci v životě, na které jsem raději sama, nicméně jsem neměla to srdce ho odmítnout, když si o to řekl..
přidáno 12.09.2014 - 11:43
Píšeš skvěle, děvče. Já u porodů nebyl, tenkrát to nebylo ve zvyku, ale nevím, jestli každý muž je pro rodičku oporou, tak jak se dnes na tom bazíruje. Vím, že plno mužů si po tom zážitku zoškliví to, co nás lákalo a těšilo na ženě.
přidáno 12.09.2014 - 11:07
prostějanek: na odrazování jsou myslím jiní experti :)) jak vidíš, byla to docela legrace .. :))
přidáno 12.09.2014 - 10:55
:D jak odradit možná budoucí maminky :D
přidáno 12.09.2014 - 10:45
DDD: ale jo, podobnosti v takových situacích nejsou čistě náhodné, myslím. U nás ten druhý probíhal také obdobně, jako u vás, na sále jsme se moc neohřáli, skoro jsme tam, díky šampionovi nedojeli, tak nějak měl pořád dost času.. O tom zase třeba někdy příště :))

Díky za komentík.
přidáno 12.09.2014 - 06:29
Jo, silně mi to něco připomíná. To bylo řečí o otci u porodu, opoře, podpoře, jak je to všecko důležitý a tak... ( nechci to až tak zlehčovat - asi je) - a když na to přišlo, nejčastější manželčina věta zněla: "Prosímtě, nech mě na pokoji. Radši se někam ukliď" Takže, vybaven několika nejrůznějšími masážními nárychtuňky, které jsem nafasoval od sester, jakože se budou hodit, jsem se za těch bezmála dvanáct hodin aspoň dokonale namasíroval. Jenom manželku jsem skoro neviděl. Ta se totiž zavřela do sprchy a v podstatě nevycházela :-) Ale jo - pak už to bylo krásný a jsem rád, že jsem tam byl.
Podruhé to už pak byl jinej cvrkot. Když jsem tenkrát šel zaplatit pětistovku za otce u porodu, bylo mi řečeno, že za tu chvilku, kterou jsem tam strávil, jim je trapné si vůbec něco brát a poslali mě pryč :-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Jak jsme rodili poprvé : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Jak se stát nulou ve třech krocích
Předchozí dílo autora : Údolím Fantazie

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

Patos

Krátké a mnohdy vtipné či šokující vystřihovánky ze života.

© 2018 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku