přidáno 10.06.2012
hodnoceno 5
čteno 1042(11)
posláno 0
Nejtěžší je se vypořádat se znovu nabytou svobodou. Dejme tomu, že jsem svobodnej čtyři hodiny. Předcházelo tomu dvouhodinové mlčení, rozruch v bytovce, slova o policii a sviních. V kanclu u levý nohy spacák. Baťoh a v něm. Trenky a ponožky který si budeš prát sám, u mámy nebo někde v řece, foťák se kterým neumíš zacházet, pevnej disk, víčka do soutěže, nůž, křesadlo, hukot z kompu. Zejtra jdu do práce, přitom v ní už sedím. Naštěstí zas někam jedem. Rozjímat do lesa o tom jaké to bude být sám. Můj kolega už to ví. Není sám, jen si tak chlastá. Ráno si mi ho ještě honila, krámy, byla si něžná víc než kdy jindy. A pak tuto. Rozruch. Jenže já už jsem přemýšlel i předtím. Hm, super, jsem snad víc než žlab pod okrajem střechy? Buď to do mě teče nebo neteče. Rozmary. Dva a půl roku, už se to zdálo být na dobré cestě. Kdybych nebyl věrnej, tak bych si toho vztahu vážil míň? Těžko. Tenhle byt byl jejich rodičů, u kterých jsme bydleli v létě, protože stařičtí přes sezonu obytují chalupu v Pošumaví. V zimě cesty za „exotikou“, po návratu podnájem kdesi, v květnu zas stěhování tam. Tobě už fakt hrabe srabe. To bych jí nejradši napsal. Na jiráskáči zvoní devět, a já už se dlouho neopil. Už jsem pět hodin sám. Kvůli tomu, že jsem jí v pátek podal mokrej kelímek. Píchala mě do krku plakátem z Kiku, já jí říkal přestaň prosím. Provokovala dál. Že mi nadává častěji než já jí si neuvědomuje, škoda, simply clever. Pak se to v předposlední stanici cestou k jejím rodičům na chalupu urovnalo. Jenže to bylo v sobotu ráno. Myslíte, že se mi tam chtělo? Jo a ne, zvažujete, podlehnete tomu nátlaku, tý větě. Klidně si zůstaň doma, jeď si za kámošema. Tohle když žena řekne. tak lže. Nechce být sama celý víkend jen se svými rodiči. Provzdušnil jsem brambory, posekal zahradu, odvezl tři kolečka, nasekal třísky. Nic hrozného, starým lidem se má pomáhat, zvlášť když jsou z rodiny. Teď už ne. Snad na mě budou vzpomínat v dobrém, jako já budu vzpomínat na ně. Co je horší? Syn bez dětí nebo dcera bez dětí? Přestávalo pršet. Přestávalo mrholit. Vyndal jsem špalek a sekeru, že jim teda nasekám ty třísky. Dej si to dovnitř, zařvala ta podruhé v životě uražená. Pak šla v dvacetiosmi, za měsíc dvacetidevíti letech žalovat mámě. Že to jako nesekám v kůlně, jak mi přikázala. Já jí neposlech, protože jsem věděl, že takhle to bude v pohodě. Nakonec přestalo mrholit skoro úplně. Ani topůrko nezvlhlo. Rozcházím se s tebou. Prohlásila po to tom, co sem od ní nechtěl pusu ani obejmutí. Byl jsem nasranej, za to že mi říká, co má dělat a když to neudělám, tak to pak bronzuje svojí mamince. První věta. Jsi jedináček? Si ta holka, co si myslí, že bude všechno podle ní? Rozhodl to špalek, ze kterého se teď v dřevárně (člověk se tam vzpřímeně nepostaví) vypařuje pár kapek. Beztak už tam ani nejsou a já jsem pět a půl hodiny sám.
Teď už by mohl tenhle text skončit. Podnájem? Sehnat garsonku do čtyř se vším všudy? Byt za litr, vína. To se nepoštěstí. Jak by řekla má dívka, teď už asi bývalá, kvůli špalku a puse se mnou po dvou a půl letech rozejitá. Když už se stane tohle, tak je to v prdeli.
Nejsem bojovný typ, proto asi zůstanu sám.
Na podlaze v kanceláři, kde mne najdou kolegové. Vstanu dřív než oni. Snad. Každopádně v práci to zvládnu i v těžší kocovině, než kterou si dneska stačím vytvořit. Dopíjím víno, jdu se zapojovat do náhodných rozhovorů. Řeknu jim, že mi zůstala ruka klice. Nechtěl jsi říct klika v ruce? Jo chtěl, ale přeřekl jsem se a teď si za tím stojím. Čekám na tebe v Livingstone. Dvakrát za rok. Smrad z huby. Ty jsi spolkl ZOO?
Volá mi a já to nezvednu. Stejně by jen nadávala. To jí jde.
Rozejde se se mnou a pak volá jeden za druhým. Když mi řekla, že se zabije, prej abych měl hnusnej život. To si radši budu volat s její mámou. Buď to musíte vyřešit nebo se rozejít. Dík, že jste mi zavolala, že už vám to zvedla. Mě už je to jedno, tady není co řešit. To záleží na vaší přemilé. Kvůli ní jsem přestal hulit, chlastat a kouřit, ženským to prý vadí. Takže víte co hledám, blázna co je v klidu. Třebas. Fajn magorku, vyklidněnou psychopatku, co neleží doma a má ráda akci, i zbytečnou, cvoka bez proroka, krávu, co má ráda trávu, jen tak na chvíli, pokecat o tom, že na to není co říct.
přidáno 12.06.2012 - 22:52
Yana: To jsem si jenom zapsal blbej sen, nestojí to za řeč. Ale dík za přečtení.
přidáno 12.06.2012 - 22:10
Tak dneska je mi z toho textu smutno, melancholická tvář Homérova.)-:
přidáno 11.06.2012 - 09:33
Mám tě v oblibě jako člověka (jako básni
Ka už méně) - comk tomumřict - jen snad kybych mohl být nějak nápomocný... Víš kde hledat
přidáno 11.06.2012 - 01:55
Nina93: Tak to dík, nechápu, že se někomu líbí jak píšu.
přidáno 10.06.2012 - 23:19
Tohle je fakt silný..až je mi z toho taky smutno
Držím Ti palce!

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Asi budu sám : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Ze spacáku
Předchozí dílo autora : Napříč, Hr na ní

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming