Zastav to

Proč nenajdeme odpovědi na otázky, které nás trápí? Musím to napsat, aby se to splnilo? Nestačí to jen říci svými vlastními slovy. Snad se v tom pochopíte. Myšlenky, sahají až na práh vědění. Vědění má svůj intelekt a ten zrovna neuctívám. Žiju bohémský život. Míchám do sebe samý sračky, aby mi bylo líp. Umění jsou pro mě lidi, kteří chodí po ulicích Prahy a neztratí se tady. Tak tedy začneme. Kde by jste našli sami sebe? V jídle, v práci, doma, na místě, které mě nabíjí svou energií. Lepší je to prožívat vždy s lidmi. Sebe vlastně nevidíme. Jsme obráceni v zrcadle, ale co když už to je samo o sobě klam mysli? Co to je tak fádního, že to musím definovat větami? Mám proto jistě svůj důvod a název jsem zatím nevymyslel, ale nejspíše to bude něco jako všechny cesty vedou do nebe. Snažím se předstírat i zájem o ostatní, ale kdeže. Moje první vzpomínka je, že se hádám se svou sestrou jako malý kluk a přeroste to v neuvěřitelnou hádku a celé je to postavené na tom, kdo že tu hádku vlastně začal. Je to symbióza a přizpůsobování situacím. Je to sebekontrola a ne sen. Jsem skutečný? Přesto se ptám. Jsem skutečný? Myšlenky jak se to děje jsou na celé planetě. Souznívají a rozplývají se ve vzduchu. Jsou a nejsou. Nenormální lidi, s nimi ani neumí pracovat. Je to pro ně tak moc složité, že se tím už ani nezabývají. Já vím, že bych také nemusel, jenže já chci. Chci rozkódovat ENIGMU. Být tady na tom světě k něčemu a klidně bych si teď troufl říct, že když se mi podaří dosáhnout mého cíle, tak teď bych svoje myšlenky dokázal hravě vypnout. Zapínám obvody a myslím na sebe. Opravdovou podstatu toho, že tady jsem je docílit, vždy jistému cíli. Překonávat překážky, a sociální myšlení dávat vždy do popředí. Všechno to na nás má velký vliv, ale jak se nezbláznit? Myslet na sebe dokáže každý, ale já bych chtěl, aby každý měl v životě cestu po které jde, a aby se hlavně naplnil jeho osud. Pro bůh máme od toho matriku. Každý víme kdo jsme. Mohl bych si oponovat. Kung fu to je můj osobní cíl a cesta po které kráčím a musí mi vyjít, jinak se z toho zblázním a vždy, když se vyvíjíme odhazujeme stará břemena a otěže nad námi přebírá sám osud. Pojďme mu sem tam, jen někdy, prostě a jednoduše. Pojďme mu občas čas od času pomoct. Zorganizujeme tv chat, koupíme 50 flašek alkoholu a budeme ho nabízet druhým. Na něco čas od času přijdeme. Takže vlastními větami jsem někde a někde budu. Poprosil bych produkci, aby se přestalo tolik v tv vraždit, protože i když je to jistě poutavé téma, na naše životy, pokud si to dobře spočítáme, připravíme a nepoděláme nikdy nenarazíme na svou smrt. Je to to nejhorší co se nám může stát. Karma je svině a musí to tak být. Jen abychom byli tak upřímní a jistí si sami sebou, abychom nic nemuseli měnit a zůstali s těmi které máme rádi. Pak už bude úplný klid.