|
Když se zamiluješ do dívky, která má zlomené srdce. Cesta je dlouhá a trpělivost je tvá jediná možnost.
 29.07.2025 5 24(3) 0 |
Stojíš v mrazu před jejím domem. Ona otevře dveře a pozve tě dál, aby ses ohřál. Když vidí, že už je ti teplo, vystrčí tě zpátky na mráz.
Neodcházíš. Nevzdáváš se.
Za oknem vidíš její siluetu – dívá se na tebe. Přijde s dekou, přehodí ji přes tebe a s mírným úsměvem se zeptá:
„Proč tady stojíš v té zimě? Pojď dovnitř, nebo tady umrzneš.“
Tak jdeš zase dovnitř. Sedneš si ke krbu a cítíš, že ona je ta, za kterou to všechno stojí. Jen čekáš, kdy tě znovu vyžene.
A ono se to stane. Ale než vyjdeš ven, podá ti tu deku, kterou jsi odložil u krbu.
Stojíš před domem. Znovu a znovu. Mrzneš – a vůbec ti to nevadí. Protože skutečně miluješ.
Ona k tobě znovu přijde a řekne:
„Co tady děláš tak dlouho? Na stole máš horký čaj, tak pojď, než ti vychladne.“
Vejdeš dovnitř a zjistíš, že to není horký čaj, ale studené, hořké kafe.
Je to hořkost její duše – a ty ho vypiješ bez váhání.
Najednou zahlédneš v jejích očích malé světýlko.
Tak si sedneš ke krbu a vyhříváš se v teple její duše.
A pak se stane zázrak.
Ona si sedne vedle tebe, vezme tě za ruku a políbí tě se slovy:
„Už nikam nechoď. Bojím se, že už by ses nevrátil.“
Nejsi král, který dobyl hrad.
Jsi poutník, který nesešel z cesty –
a na jejím konci je Láska.
Její láska.
Neodcházíš. Nevzdáváš se.
Za oknem vidíš její siluetu – dívá se na tebe. Přijde s dekou, přehodí ji přes tebe a s mírným úsměvem se zeptá:
„Proč tady stojíš v té zimě? Pojď dovnitř, nebo tady umrzneš.“
Tak jdeš zase dovnitř. Sedneš si ke krbu a cítíš, že ona je ta, za kterou to všechno stojí. Jen čekáš, kdy tě znovu vyžene.
A ono se to stane. Ale než vyjdeš ven, podá ti tu deku, kterou jsi odložil u krbu.
Stojíš před domem. Znovu a znovu. Mrzneš – a vůbec ti to nevadí. Protože skutečně miluješ.
Ona k tobě znovu přijde a řekne:
„Co tady děláš tak dlouho? Na stole máš horký čaj, tak pojď, než ti vychladne.“
Vejdeš dovnitř a zjistíš, že to není horký čaj, ale studené, hořké kafe.
Je to hořkost její duše – a ty ho vypiješ bez váhání.
Najednou zahlédneš v jejích očích malé světýlko.
Tak si sedneš ke krbu a vyhříváš se v teple její duše.
A pak se stane zázrak.
Ona si sedne vedle tebe, vezme tě za ruku a políbí tě se slovy:
„Už nikam nechoď. Bojím se, že už by ses nevrátil.“
Nejsi král, který dobyl hrad.
Jsi poutník, který nesešel z cesty –
a na jejím konci je Láska.
Její láska.
29.07.2025 - 12:35Moc děkuji za komentáře. Vše kolem lásky je vždy složité. Přesto ji stále hledáme. Přestože často končí zklamáním - stojí to za to. Vždy zůstane něco hezkého. Mějte krásný den. Miras
29.07.2025 - 10:32Pěkné někdy lidé nechaji umrznout tu lásku cose už nikdy nevrátí beztoho žebyji mohli něco nabýdnout.
29.07.2025 - 09:41LadyLoba. Samozřejmě, že ano. Převozník - to se může stát. Člověk, kterého bezmezně miluješ, není tvůj majetek. Již jen to, že ho uzdravíš ti musí stačit. Hezký den. Miras
29.07.2025 - 09:26Nebo se taky může stát, že budeš jen tzv. převozník... A až se uzdraví, půjde dál .. ustojíš i to a daš ji svobodu jít?
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
