Cérky z Opatowitz, kde jste?!

Po sečení Přírodní památky Těšice jsme šli s ogarama do nedalekého lomu u Opatovic, procházeli jsme sa po skalách a pak jste přišly vy, ženské, vyzklékly sa do černých plavek a skočily do vody. Zařval jsem na vás "Ahoj", vy též, a pak - abych nezůstal zahanben - že si půjdu skočit alespoň z 12tky [m] (na 18tku mám ještě zesláblé tělo po encefalitídě). Jak jsem tam ale stanul, vyměkl jsem. Slezl jsem teda nejdřív po bahně dole a osmělil sa, pak zas vylézl na skálu a skočíl. Než jsme sa však vyhrabali z blátivých břehů zpět na vstupní palouček, vy jste mezitím odešly.
Tak rád bych sa s váma seznámil a vyčítám si svou zdrženlivost. Třeba kdybych to skočil, tak mě budete považovat za hrdinu, ale spíš je vám to jedno a chtěli jste sa jen osvěžit po práci a jít dom. Měl jsem na vás zavolat přímo a řect co chcu. Však jesli zítra pojedem brzo dom, najisto vás tam zastihnem po šichtě znovu.