Všude kolem nás je spousta vjemů, které jsou krásné svou obyčejností.
![]() ![]() ![]() ![]() |
Je parné letní dopoledne. Pomalu se loudáš, jen tak v šortkách, tričku a pantoflích do obchodu pro pivo k nedělnímu obědu. Proplétáš se ulicemi mezi paneláky, které jsou po zemi rozházené jako kostky lega. Velké, malé, vysoké i nízké. Domovy milionů duší a jejich přání. Každé je tak jiné a přece tolik stejné - žít a být šťastný.
Vysoko na lampě sedí kos. Jeho zpěv se odráží od betonových stěn labyrintu našich životů. Na chvilku se zastavíš a zavřeš oči. Cítíš se jako posluchač v opeře.
Otevřeš oči a hned se pousměješ. Před jedním vchodem někdo přemlouvá svého starého psa, aby už šel domů. Už tolikrát jsi to viděl a pokaždé tě to znovu pobaví.
Vítr se zatočí kolem popelnic a roznese po ulici parfém našeho bytí. Štípe do nosu jako dech civilizace. Směs všeho, co jsme tak nutně potřebovali a nakonec vyhodili.
Z okna nad tebou slyšíš hádku. Jeden bod v celém vesmíru, kde se právě rozhoduje o všem co bude dál.
O kousek dál tě pohladí malebné tóny houslí. Tóny, které zní až na konec jeho cesty - zazářit na koncertě.
Koukáš po trávníku, na kterém se mezi hromádkami od pejsků krčí kvítky jetele. Na jednom tančí včela. Hezké. Na chvilku tě obejme náruč přírody a zapomeneš, že jsi na sídlišti.
Najednou tě omámí vůně, která tě pohladí na duši i po žaludku. Bramborák. Vůně prázdnin u babičky. Je to tak dávno, že už jsi málem zapomněl.
Nedaleko u přechodu stojí dvě starší dámy. Povídají si něco velmi důležitého. Před přechodem zastaví auto a houká, ale oni se ani nepohnou. Řidič si klepe na čelo. Na tvých ústech se rozprostře pobavený úsměv. Tento scénář je tak starý, že ho už nikdo nepřepisuje.
Blížíš se k obchodu. Lidé s taškami vypadají jako mravenci, kteří nosí své kukly do bezpečí.
Procházíš mezi regály a máš pocit, že jsi se ocitl v akčním filmu. Kam se podíváš, probíhá akce. Nandaváš pomalu pivo do košíku. Vzpomeneš si na včelku na kvítku jetele, která sbírá nektar a ponese ho k sobě domů. Nyní jsi opravdu součástí přírody.
Neseš si svůj nektar v batůžku na zádech zpět do úlu sídliště. Už se tak neloudáš, blíží se poledne. Kdybys mohl, zabzučíš křidélky, aby jsi už byl doma u své Marušky. Na kterou se těšíš víc , než na svíčkovou, kterou ti s láskou vaří k obědu
Vysoko na lampě sedí kos. Jeho zpěv se odráží od betonových stěn labyrintu našich životů. Na chvilku se zastavíš a zavřeš oči. Cítíš se jako posluchač v opeře.
Otevřeš oči a hned se pousměješ. Před jedním vchodem někdo přemlouvá svého starého psa, aby už šel domů. Už tolikrát jsi to viděl a pokaždé tě to znovu pobaví.
Vítr se zatočí kolem popelnic a roznese po ulici parfém našeho bytí. Štípe do nosu jako dech civilizace. Směs všeho, co jsme tak nutně potřebovali a nakonec vyhodili.
Z okna nad tebou slyšíš hádku. Jeden bod v celém vesmíru, kde se právě rozhoduje o všem co bude dál.
O kousek dál tě pohladí malebné tóny houslí. Tóny, které zní až na konec jeho cesty - zazářit na koncertě.
Koukáš po trávníku, na kterém se mezi hromádkami od pejsků krčí kvítky jetele. Na jednom tančí včela. Hezké. Na chvilku tě obejme náruč přírody a zapomeneš, že jsi na sídlišti.
Najednou tě omámí vůně, která tě pohladí na duši i po žaludku. Bramborák. Vůně prázdnin u babičky. Je to tak dávno, že už jsi málem zapomněl.
Nedaleko u přechodu stojí dvě starší dámy. Povídají si něco velmi důležitého. Před přechodem zastaví auto a houká, ale oni se ani nepohnou. Řidič si klepe na čelo. Na tvých ústech se rozprostře pobavený úsměv. Tento scénář je tak starý, že ho už nikdo nepřepisuje.
Blížíš se k obchodu. Lidé s taškami vypadají jako mravenci, kteří nosí své kukly do bezpečí.
Procházíš mezi regály a máš pocit, že jsi se ocitl v akčním filmu. Kam se podíváš, probíhá akce. Nandaváš pomalu pivo do košíku. Vzpomeneš si na včelku na kvítku jetele, která sbírá nektar a ponese ho k sobě domů. Nyní jsi opravdu součástí přírody.
Neseš si svůj nektar v batůžku na zádech zpět do úlu sídliště. Už se tak neloudáš, blíží se poledne. Kdybys mohl, zabzučíš křidélky, aby jsi už byl doma u své Marušky. Na kterou se těšíš víc , než na svíčkovou, kterou ti s láskou vaří k obědu

Miras2250 : živý obraz lenivého letního rána, kdy se slunce opírá do betonových bloků a vzduch voní teplem a očekáváním klidného dne.
Je v tom jakási melancholie, klidná radost z drobných okamžiků, které tvoří život. Třeba jako pocit, když otevřeš ledově vychlazenou lahev a první doušek chladí horko letního dne. Dobře, že máš Marušku. Hezké a děkuji, dobře se četlo jako fejeton dnešních klidných dní, kterých je pomálu.
Je v tom jakási melancholie, klidná radost z drobných okamžiků, které tvoří život. Třeba jako pocit, když otevřeš ledově vychlazenou lahev a první doušek chladí horko letního dne. Dobře, že máš Marušku. Hezké a děkuji, dobře se četlo jako fejeton dnešních klidných dní, kterých je pomálu.

Orionka. Moc děkuji za kladný pohled. Četl jsem tvůj přístup ke komentářům a že jsi zrovna ty pozitivně reagovala mě těší o to více. Přeji krásný víkend. Miras

Moc hezké, příjemně se četlo a místy i pobavilo (akční film :D). Máš pozorovací talent a umíš líčit velmi plasticky.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Vnímání : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Vzpomínáš? Jsme to stále my dva.
Předchozí dílo autora : Když anděl složí křídla
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
kejtyyy [17], Hollywoodská schíza [17], Vyccinka [14], MalejDawe [14], slunicko070484 [14], NotInToLabels [13], Miss Nobody [11], Kayleigh [10], Marion Bittencourt [7]» řekli o sobě
lidus řekla o journeyman :básník sympaťák :-)