Proč..?

Proč mám někdy takový pocit,
že osud rád nechává se prosit,
ukáže mi, co bych mohl mít
a nikdy nedovolí mi si to vzít.

Proč postaví mne před prostřený stůl,
proč do ruky vrazí mi bílou hůl,
proč sebere mi z mého srdce půl
a do otevřené rány mi sype sůl?

Proč noci beze snů jsou tak dlouhé,
proč nutí mne propadnout lásce a touze,
proč nechává mě na půli cesty stát,
aby pak mohl se mi vysmívat.

Proč rozsvítí jiskru v očích mých
a hned přikáže mi, abych ztich,
proč vybízí mě „pojď“ a hned zase „stůj“
otevři tu knihu, ale nelistuj.

Proč dovolí mi nasadit křídla,
proč posadí mne na loď bez kormidla,
proč postaví mne na horský hřbet,
a radí mi, ať udělám krok vpřed.

Proč se tohle děje…… ?