Nový rok

Nový rok
Ten pohled neni pěknej. Ležíš na sedačce ve svý garsonce. Máš na sobě jenom včerejší trenky, seš na břiše a ruka ti visí dolu. Tlamu zabořenou do plyšovýho medvěda, kterej nejspíš už zdechnul, protože na něj už pár hodin dejcháš. A k tomu ještě chrápeš jak přežranej Somálskej náčelník. Nějakej kretén venku zatroubí a rozseká ti sen o sousedce z druhýho patra. Jediný čeho seš právě schopnej, je otevřít oči. Chvíli nevíš Vocun go. Vánoce jsou v pryč. Silvestr jako by nebyl, protože si to zase přepálil. Pár věcí z paměti vyškrábneš, ale moc toho neni. Vokno jak do vesmíru s černou tmou a malýma světýlkama, který sou tak daleko, že na ně nedosáhneš. Novej rok je tady. Den, na kterej ses fakt hodně „těšil“ a vkládal do něj velký neděje. Jenomže realita dneska hraje za jinej mančaft. Tuhle iluzi rozmačká jak plechovku od piva. Stigma z předešlý noci? To neni od Ježíška, ale od ďábla. Koukneš na mobil, kterej je narvanej zprávama jak schránka po čtrnácti dnech dovolený. Přání štěstí, zdraví a spokojenosti sou dneska jak sliby od Babiše. V levým rohu nahoře 15:10 – no, dobře ty, skvělý, den v prdeli.
Máš hlad. Na stole voschlý chlebíčky a když se na ně podíváš, žaludek má jinej názor. Ty vole! Nic sem necpi, nebo to budu reklamovat. Rozhlídneš se po pokoji a nevíš, jestli si doma, nebo na skládce. Tak deš do koupelny. Cestou se praštíš do hlavy o futra a šlápneš na gumovou kachnu. Vo Silvestru to byla prdel, ale teď ti fakt není do smíchu.
Do zrcadla radši nečumíš, protože nechceš bejt ještě víc nasranej. Ledová voda na ksichtu ti připomene, že si naživu. V hubě máš pozdrav od Čevaku a v játrech Unipetrol. Pasta na kartáčku přistane jak chcíplej slimák, kterýho máš v krku. Váháš, jestli ho vůbec máš strčit do mordy. Tak jo – fuj, to je hnus a žaludek ti zatančí lambádu.
Bezděky se tvoje oči setkají v zrcadle. Čas, už takhle pomalej, se málem zastaví. Co to, kurva, je?! Celej obličej – no, tenhle anatomický název lidské tváře bych dneska vynechal – máš pomalovanej fixama. Začnou se ti vybavovat střípky toho, jaký jste v noci s kámošema dělali píčoviny. Prej zásahovka v akci.
Pípne ti mobil. Sakra, kdo zase votravuje?! Vyplivneš rozpatlanýho slimáka a deš se podívat s myšlenkou, že ho rovnou pošleš do prdele. Na displeji svítí Pepa. No jasně, ten blbec tady zase něco zapomněl. Otevřeš zprávu.
Čau Hade! Jak si na tom? Až budeš k tomu, tak cinkni.
Klikneš – volat Pepa.
No čau, Hade. Nechceš zajít na benzínku na kafe? Je tam u kasy nová roštěnka. Kočka, ti říkám. Mohli bysme ji někam vytáhnout.
Hele, Pepane. Já sem dneska úplně doma a nikam se mi nechce.
Hele, ty srabe! Aspoň na kafe. Nalaď struny a nekecej.
Tak dobře, Jusepe, ale jenom kafe – jasný?
Jasný, vole. Tak za hoďku?
OK – za hoďku.
Jdeš zpátky do koupelny a cestou pustíš rádio. Ten zvuk, kterej z něj vylítne? Roztrhne ti na kusy konec tvýho trávicího ústrojí. A to je zase co?! Dechovka? Další střípky vylejzaj z tvý hlavy jako z béčkovýho filmu. Vidíš to sice rozmazaně, ale to stačí. Kterýho mentála napadlo tancovat kozáčka na dechovku? No… nakonec ti dojde, žes to byl ty. Tvoje oči dou tak v sloup, že si je vodřeš vo strop.
V koupelně smejváš barvy zásahovky, ale v zrcadle se stejně nepoznáváš. O hodinu dýl už vcházíš do benzínky. Pepa už ti mává od kulatýho stolku na stojáka. Vítá tě a na stolku dvě kafata.
No nazdar, chlape. Ty teda vypadáš.
Čauves. Tak kde máš tu krásku?
Hele, zrovna šla dozadu, ale za chvíli přijde.
Ty, Pepane, co jsme to tam u mě v noci všechno vyváděli?
No, kámo, do tohohle mě netahej! Já nic nevim.
Vzadu klapnou dveře.
Hele, Hade, to je vona.
Když ji zkoukneš, tvoje kolena si vezmou dovolenou. Koukneš na Pepana.
Ty vole! Tohle, že je kočka?! Vždyť je to bohyně!
Pepa odhodlaně: Dojdu se jí zeptat, jestli s náma nechce vyrazit do světa.
Dobrý den, slečno.
Dobrý, úsměv – máte přání?
No, my tady s kámošem – ukáže na tebe – jsme si říkali, jestli byste s náma nešla někam na pivko, třeba.
Kočka chvilku přemýšlí. Ale proč ne. Za chvilku končím.
Pepa se na tebe podívá a za zády zvedá palec. Přijde zpátky k tobě.
Hele, pecka! Jde s náma na pivko a už za chvilku. Končí jí šichta.
No neke… Skvělý!
Pepa se vyzývavě usměje. Dáme vyprošťováka?
Neblbni… no já ti nevím. Ále, tak jo.
Sáhneš do chlaďáku pro dva plecháče. Každej za pade. Taky už nevěděj co za to! Tak si tak popíjíte a čekáte na kočku.
Za chvilku se zjeví u stolku.
Kluci, sorry, ale já dneska nemůžu. Volala manka, že chce s něčím pomoct. Tak snad někdy příště. Pak zmizí jako tvůj sen o sousedce.
Zůstanete tam stát jak dva lihový vařiče, co právě vyhasly. Koukneš na Pepu.
Víš co? Dáme ještě jedno. Mně se udělalo z toho vyprošťováku fakt dobře. Seru na kočku.
Čas běží a z prázdných plechovek si stavíte pyramidu. Po pár hodinách už je dost vysoká. Samá srandička - znovu. Pyramida spadne a vás vyhodí ven, protože děláte bordel a ostudu. Venku sněží a ty sebou flákneš na zem.
Do prdele! Proč?! Už sem zase na sračky. Tak snad příští rok.