Doba, která všechno ví

Žijeme ve zvláštní době. Každý má názor během tří vteřin, ale málokdo má trpělivost tři minuty přemýšlet.

Stačí jeden titulek, jedna věta, jeden výraz ve tváři — a rozsudek je hotový. Člověk je zařazen, popsán a uložen do šuplíku rychleji, než stihne něco skutečně říct.

Kdo je tichý, je divný.
Kdo mluví nahlas, je hloupý.
Kdo přemýšlí dlouho, nestíhá dobu.
Kdo zpomalí, prohrál.

Jenže některé věci nejdou poznat hned. Kniha také není špatná jen proto, že ji někdo otevřel na třetí stránce a zase zavřel.

Jsou lidé, které pochopíš až časem. A jsou myšlenky, které dozrávají později než instantní polévka.

Možná jsme si zvykli chtít všechno okamžitě. Odpovědi, úspěch, změnu i druhého člověka.

A přitom to nejcennější bývá pomalé.

Důvěra. Klid. Charakter. A dobrý guláš.