Yana: Ta vexlanda mě rozesmála, to už dnaska málokdo zná. Dostal jsem školení před vstupem do světa "dospělých" na posledním pionýrským táboře: ne že budeš vexlák. Byla to sranda, jednomu kámošovi kupovala máma vexlácký oblečení, on to nechtěl nosit, chodil orvanej. Vexláci byli nositelé městské kultury, chodily moderně oblečení a navštěvovali diskotéky. Dostali název od skutečných vexláků, kteří nosili to nejlepší oblečení z tuzexu. Somráci byli venkovani, chodili na bigbítové tancovačky a jejich uniformou byly sepraný džíny a orvaná džíska. Svůj název získali z toho, že ze "středních" vrstev somrovali peníze na pivo.
Dík za připomenutí.

Řekl bych, že přes neveselé téma to čpí Tvým typickým romantismem, to je tvoje deviza.
Na druhou stranu bych u tebe uvítal větší snahu o originalitu rozjíždíš strofu až moc běžně
...Vzlétnout a letět tak do oblak
Oprášit poraněná křídla...
tak nějak se vyjádří kde kdo, když na to pak musíš navázat aby ses setkal s rýmy, je to hned jiný kafe
...Jak přesekat provazy? Jak?
Tlak myšlenek o síle vřídla...
tady to i fantasticky graduje!
Líbilo by se mi k tomu nějaké letmé, leč výstižné zakončení.
Ale i přes výhrady líbí.
Důležité je, aby se líbila tomu pro koho si ji napsal.

taron: Hodně dobrej komentář. Máš pravdu, vím o lidech kteří z tohoto jednoduchého období nedokázali vyjít, nedokázali přijmout odpovědnost za svůj život, skončili závislí na alkoholu, drogách, odkázaní na pomoc společnosti. Na druhou stranu se z našich odpovědných složitých životů vytrácí jednoduchá spontánní radost. A taky stav sdílení, podobný třeba tomu z Kutné Hořy v Blues Cafe. To je to co sem měl na bigbeatových tancovačkách a folkových festivalech nejraděj.

historická hudební ukázka
http://youtu.be/9oh2j-5Nr2U

Yana: Výraz víra je pro věci mezi nebem a zemí zažitý, nezdá se mi příliš vhodný. Raději mám slovo spiritualita.
Vkládám vám sem oběma písničku. Doufám, že vám spraví náladu. Berte ji jako vzkaz, nebo něco jako poselství ode mne.

http://youtu.be/cfiWLfQuiL8

Megynka: Díky moc.

Tohle se mi těžko komentuje. Je to hodně komplikované. To že nacházíš ve víře sebereflexi bych neviděl jako třináctou komnatu. Možná tvá třináctá komnata, to ale musíš vědět Ty, je tvá velká vnitřní komplikovanost. Bezesporu v ní je velká hloubka, to je dobře, je to tvé bohatství, ale je to labyrint, ve kterém se možná někdy ztrácíš.

Lenora: Máš naprostou pravdu, každý může psát tak, jak to cítí a každý může komentovat tak jak to vnímá. Toužíš přece po maximální kritice.

Já budu za zlého.
Kdysi?
Kdy, když ti bylo patnáct si mívala sny a ve tvých osmnácti to už je hodně dávno?
je to postavené na líbivosti nostalgie, chybí mi v tom vůně autentičnosti.

puero: Děkuji za obsáhlý komentář. Nedávno mne napadlo, že na psancích řeknu o puerovi, že je ryzí intelektuál. Taky mne napadlo, že tady skupiny nenaplňují to kvůli čemu vznikly, že by kolem puera měla být skupina intelektuálů, kolem mne třeba skupina venkovanů z přesvědčení.
Můj oblíbený Alan Watts v jedné knize píše, že to je jako by jste vstoupili do kouzelné zahrady (má na mysli spiritualitu), pak někde vyjdete dírou ven a za nic na světě tu díru nemůžete najít, aby jste mohli zpátky.
To je to zabloudění na cestě.

To je snad první protestní báseň mladého autora proti svobodě a volnosti.

Za mne Jiří Dědeček:
http://www.karaoketexty.sk/texty-piesni/dedecek-jiri/za-trochu-l
asky-429409

Působí smutně a beznadějně, posledním momentu to otočíš do energického a pozitivního:
a na marnost já už nemám čas...

V tom si mistr!

Sucháč: S tím koncem, úmyslně jsem nesměřoval k typické pointě v závěru. Jmenuje se to křižovatka, osudy dvou lidí se v jednom okamžiku protnou a pak pokračují každý svou cestou. Tak jsem to i postavil, vyprchává to do ztracena. Jestli to byl dobrý záměr nevím. Loni jsem tady přečetl pár povídek, letos žádnou, takže jsem nemohl čekat komentáře od povídkářů. Už jsem to nechtěl dál držet v šuplíku. Vložil jsem to sem s tím, že si to snad někdo z přátel přečte. To mi stačí.
Takže dík!

Odněkud fouknul stříbrný vítr :-)

...A spřežení nebeských šílenců
jež svobodu myšlenek
v proudění času
Už dohonit nemohou...

Moc pěknej abstraktní závěr!

Pěkný název. Můžeš sice mít milion možností, můžeš opravdu něco chtít a přesto se můžeš cítit sám. On je to tak trochu úděl básníků. Jak řekl velký recitátor a znalec poezie Mirek Kovářík: Poezie je zveřejňování samoty.
Podobné věci nikoho moc nepotěší, otázka je jestli je smyslem básně potěšení. Je to docela autentické, ještě dost neučesané, myslím že se na tom dá stavět. Slušela by tomu špetka humoru, dokázat si udělat sám ze sebe legraci, i když Ti není nejlíp.

První větou odsuzuješ lidi, živočišný druh jehož jsi členem.

Byla by lepší verze:
říkají že, lidi jsou svině...
nebo, jestli to vidíš s lidstvem tak špatně:
všichni jsme svině.
Na vině můžou být jen lidi, že si dávají zvířecí nadávky a ne zvířata.
Proto spíš:
jak k tomu přijdou
ty nevinné bachyně.

K tomu dvě sloky a byl by pěknej bluesovej text.

:-)
- úsměv stačí
(to je oč tu kráčí)

...co tisíckrát zemřelo tvou agresí...
Tady nevím čí agresí, mou agresí?

Jsou v tom kontrasty vět, které nutí k zamyšlení:
...Kdo v srdci žil, nikdy nezemřel...
Shakespearovské:
...je větší odvahou zůstat, nebo to tu opustit?...
a úplných banalit
...spi sladce...
ba dokonce absurdit
...( ach, jak je mu tam zima)...
přecházíš z mrtvých na živé
...(ach, jak je tam občas zima)...
-v živých srdcích,
končíš nadějí.
I když je toho málo, stojí za to žít.

Hezké poselství!

Dobře že ses zastavila.
Velmi citlivě pracuješ s formou. Na tom je vidět tvoje básnická vyspělost.
Moc se mi to líbí!
Super, založím si to (ne že to smažeš).