Mě se v tom líbí ta upřímnost, tu Ti věřím. Líbí se mi i ten mateřský nádech, není poznat komu posíláš anděly, ale ta mateřskost v tom je, takové to láskyplné mateřské pohlazení plné zájmu. Je ho tam tak akorát, aby nebylo vyslovené, ale bylo cítit.
Líbí se mi to.

Fakt smekám, tohle je superkus.
Za prvé něco podobného se tu tak často nevidí.
Za druhé, nevím jestli to není úchylka, ale já mám ironii docela rád a ty ji umíš skvěle ochutit. Tvoje hořkost je hořká a humor takovej, že mě rozesmívá
...a zítřek?
Ten už tu byl včera!

...Tisíce opozdilců
lpících na svých dřívějších snech
churaví svou pomalostí žít...
je v tom moudrost, je to úžasně napsané má to svůj vnitřní rytmus (to mám od DDD)

vždyť vzhůru do atomového věku nanologie
tam se dá všechno rozbité
tak krásně napravit!
vygooglil jsem si že nanologie je věda o trpaslících (kdes na to přišla??)
nicméně strofa mi vyznívá tak, že stále sklouzáváme k vírě v techniku, tak jako
" moderní" lidé na konci 19 století věřili, že technika vyřeší všechny problémy světa.

Yana: Taky miluju co ve vás je (Dalajláma by z nás měl radost).
S tím čekáním Ti rozumím, taky často čekám, věčnost je snad pouhou vteřinou.

Sucháč: Jo, je to potřeba správně uchopit, vzít najednou obal i srdce:-)
Dík.

Tvoje tvorba po návratu už není tak vzletná a já jsem rozpolcen, protože bych Ti přál ty lítací nálady, na druhou stranu ta současná "těžší" tvorba se mi líbí víc, nacházím v ni větší hloubku a často moment, který mě nutí k zamyšlení.
...Já - chce jen své Já
a kde jsi ty?...
Kolega z mé bývalé práce říkával, že existuje jediné umění, neminout se se svým životem. Myslím, že měl pravdu, tak potom to že:
Já - chce jen své Já je naprosto v pořádku, ale:
Kde jsi ty?
Teď myslím samozřejmě kmotrovovou.
Pozdravuje Tě.

Došel jsem k tomuto místu
...z klauna je král a baví davy...
to bude protestní báseň, řekl jsem si.
Samozřejmě to není protestní kus, přesto by mě zajímalo jestli si to tam dala záměrně, nebo jestli jsem to tam nešel jen já.
Téma je u tebe docela obvyklé, ale originálně uchopené, autentičnost a spontánnost v tom jsi nejlepší (z toho co tu čtu). Nikdo si zatím nevšiml velmi dobrého detailu, který je dle mého soudu klíčem k básni: přitažené otěže/ povolené otěže.
Problém u tvých děl mívám se závěry. Tentokrát nemám co vytknout, parádně to nabralo spád a ve SKVĚLÉM RYTMU vygradovalo!

Nejsem odborník přes haiku. Mně se to líbí jak toje.
Bezva.

To jde úvozem hajný Horyna...

Jsme přibližně stejně staří (mladí), tak víc nemusím vysvětlovat.

Vítej.

DDD: Takhle dalece do toho já nevidím.

Ospalá chvíle
v tichu se schová
za okraj nebe
kde září Štír

K čemu jsou vlastně
potřeba slova
tomu kdo potmě

sám

hrává na klavír...

Takhle by se sice rozbila struktura, ale četlo by se mi to lépe. To je ale subjektivní.

Dík za výklad.

Pěkně to vystihl puero s tou loudavostí.

Nejsem hnidopich přes rytmus, ale tuhle rytmickou neshodu nemůžu skousnout:

kde zá ří Štír
sám hrá vá na kla vír

u tohohle mě to až tak netahá:

pop sa né vzka zem
proč vra cet se na zem

ale mám z toho pocit že není neřešitelné, aby to bylo rytmicky 100%, celku by to prospělo.

A nebo to dát do volného verše.

Samozřejmě, je to psanecký nadstandard. Ty jsi nadstandardní autor, zasloužíš tedy nadstandardní kritiku.

Později to už možná nebude nikdo číst. Nemá smysl vkládat nedodělek.

On Homér závidí, protože byl v šestnácti jen zhulenej panic. Přeju Ti to.

Napsal tady ještě někdo báseň :-)))

I já mám trochu problém s pointou ale jinak je to skvělé.
Máš v sobě ohromný potenciál.

Blahopřeji k narozeninám.

Je v tom trocha nostalgie a pořádný kus "obyčejného" štěstí. Možná se mýlím, myslím, že nemáš nějaké ambice. Píšeš pro Petru a to je fajn. Pokud i ona v těch slovech nachází ty obrazy, pak je vám co závidět.

Věnoval jsem Ti video
http://www.psanci.cz/denik.php?denik_id=3374-milionar

Tohle má hloubku.
Nikdo si to neuvědomuje, ale s námi odejde i divadlo. Aby existoval zvuk je třeba uší, aby existovala barva je třeba očí. Aby existoval hmat? Nevím. Ale jsme s tím spojeni víc než se na první pohled zdá. Je s tím spojena naděje, že se prostě nemůžeme jen tak vytratit.

Stokrát jsem zklamal a ještě stokrát zklamu. Někdo napsal, že chyby jsou koření života. Ale taky se nám mnohé povedlo, na to se snadno zapomíná. Co ty na to?

taron:
Díky moc, budu pozdravovat.

Stále si nejsem jistý, zda je to jasné.
Takže takto:
Vyššími cíli bylo nazváno to, co je obsahem podprsenky.

(má to vztah i k anotaci)

jeden: vanovaso: Yana: Stává se, že se muž uchází o ženu a ona oponuje, že jsou si sice blízcí, ale že ona potřebuje aby přeskočila jiskra. Jak je to jednoduché napadlo mne, když se věci o sebe třou přeskočí jiskra. Tak jsem se rozhodl že napíšu konečně pořádnou erotickou báseň, když jsem to dopsal byl jsem zklamán, zase jsem z toho udělal komedii. Jak hned poznala Yana. Jeden má v něčem pravdu, je to plné dvojsmyslů i braní srdce do dlaně je dvojsmysl, právě Ty dvojsmysly do toho vnáší humor. Není to o mně, tak jsem se přiznal v anotaci, že jsem ostýchavý. Ostýchavost má opodstatnění, bere ohled na ženu, jenže ostýchaví muži nejsou přitažliví, brzdí svoji energii. Žena podvědomě potřebuje vnímat z muže energii (je to genetický potenciál pro její děti). Je to monolog muže a i přes vnesený humor může muž v díle, tím jak jde za svým cílem působit agresivně, jeho dobré srdce odhaluje poslední verš.

Špunt:
Dík za komentář.

jeden:
Děkuji za alternativní názor.