Nejsme hvězdy

spolu jsme padali
až na dno, společně
a srdce nesli výše statečně
když svět se choval netečně
já skutečně tě viděl,
i přesto, že se styděl,
a moje srdce puklo vedví
že nejsi moje druhé ledví

...

až konečně se odhodlal
a od strachu se odpoutal,
a tvoje havraní vlasy jak noc
já ztratil jsem nad sebou moc

...

teď myslí mou běhají jen stíny
a nevím, jestli se v nich nebojíš,
když myslíš, že mé rány zahojíš
a zastavíš i moje ruce obratné,
co na rukou mi kreslí rýhy krvavé.

hledal jsem tě v temné noci,
abys mě lapila do svých tenat;
já byl plně jenom v tvojí moci
a i mé srdce přestalo sténat

...

už nevím, jestli jsem si tě vysnil,
abych své bolavé srdce trýznil,
nebo jsi jedna z mých lásek,
co bodají mě svými činy,
za cizí hříchy cítím viny
a v duši zní mi jenom tvůj hlas

Nejsme hvězdy

tak proč tě
miluji?