Klásky to je pozdní léto, chvíle u splavu patří k létu. Obrazy jsi nápaditě doplnil prohnutým létem a slunkem.
Zamlada jsem v tomhle čase spal hodně pod širákem, většinou na folkových festivalech (kdo by se tahal se stanem). Atmosféru srpnového léta (po sv. Anně) v tom nalézám.
Zestárnul jsem, i když vlastně ne tak docela. V květnu jsem si ustlal vzadu na zahradě, k ránu mě probudil déšť, šel jsem domů, ani jsem netušil, že zatímco jsem spal vzadu na zahradě, předem k nám šli zloději. To je ale jiná story, spíš komedie než poezie.

V tom srpnu do toho širáku ještě půjdu, aspoň jednou v životě.

Dokážu si představit, že jsem někde v polích a odkudsi zní zvony. Co zvěstují? Nemám hodinky, že by poledne? Že by umíráček, něco končí. Nebo začíná?
Co všechno ohlašovaly zvony? Válku, mír...
Co o tom víme a možná dnes v době internetu pořád v nás ty zvony někde uvnitř zní. Paměť lidstva se tak rychle nevymaže.

Líbí se mi jak jde do tajemna.

Přepracovaný závěr je skutečně lepší, a má tah. Líbí se mi jeho uchopení "naruby", je to překvapivé. K dokonalosti chybí tvůj přednes. Kdo tam nebyl neví o co přišel!
K tomu smutku, už jsem to psal Yasmin:
http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=22855-neklid

To jen za těmi okny
černá mračna
to jen tam venku
mrzne zas...

Ale doma je teplo, někdo zatopil, už hodně dávno.
Je to na nás. Aby nevyhaslo v kamnech.

Hm, láska na "větrné hůrce." Docela často tudy s manželkou jezdíme. Naproti benzínce u Moravské Třebové jsme ve stráni spali pod širákem, když jsme jeli stopem do Prahy v devadesátém čtvrtém na Boba Dylana. Dětem to pokaždé ukazujem (už je s tím otravujem).
Věřím Ti, že ostatní bylo zbytečné. Ale přijeli jste na čas?
Píšeš manželce hezké verše o lásce a jiná témata snad ani nehledáš. Je to fajn.

Četl jsem to v sobotu v Kutné Hoře, lidi se tak řezaly smíchy, že jsem myslel, že to ani nedočtu. Super!

Tohle se Ti moc povedlo. Je to doopravdy umělecké dílo.
A já ti za něj posílám písničku, kterou Lucka v sobotu v Kutné Hoře nehrála. Nahrála ji ještě se svou bývalou skupinou Lisopea a jmenuje se Delfíní píseň.

http://youtu.be/FDWw5d-qsz0

ŽblaBuňka: Cesta po níž lze kráčet, není není věčná cesta. Slova která jdou vyslovit nejsou věčná slova...
Lao-c´

A ty jsi slov vyslovil spoustu.

Pro mne Žblabuňka na dvou řádcích řekl víc.

Líbí se mi sevřená forma písňového textu.

(apostrof patří za písmeno c)

Mě se líbí téma. Podobné věci psával LiPo, když se vžíval do pocitů žen, které roky čekaly na svého může, který odejel daleko do války a neměly o něm žádné zprávy. Není aktuální teď a tady, není válka, přesto jsi ho dokázala skvěle procítit. Líbí se mi párající se srdce, naopak nelíbí se mi
...že už vypadáme na lásku staře
působí to nerytmicky a neoriginálně. Stejně tak třetí strofa.
Poslední strofa je autentická, prostě ti to člověk uvěří a to je hlavní.

Hm, tohle mě nechytlo tak, jako ty dvě předchozí věci co jsem od tebe četl. Mám z toho pocit, že by to mělo mít pokračování, ale třeba je závada na mém přijímači.
Tím vůbec neříkám, že to je špatné, udržuješ si hodně kvalitní standard. Stojíš u mne hodně vysoko, posuzuji tě přísněji.

Mám pocit, že cokoli řeknu, jen to pokazím.
Moc se mi líbí.
Určitě jsem ji nečetl naposled.

Popravdě, nevím proč tam nejsou háčky, čárky. Že by SMSka. Taková kategorie tu není, ale kdo ví, třeba brzy bude SMSková tvorba žánrem.

Já jsem nevzdělaný nerozumím poezii, poezie je pro mne prostředkem k vyjádření něčeho, na co slova nestačí. Snáší se velké vločky je ticho, je v tom něco úžasného, Nedá se to prostým popisem vyjádřit. Musí nastoupit poezie, přímý význam slov nehraje roli, jejich poskládání může vystihnout to, co se nedá přímo popsat. Je to těžké, někdy se to povede víc někdy míň, velkou roli hraje vnímavost čtenáře. Tobě se to povedlo. Zastávám teorii, že na téměř každém špatném díle lze něco pochválit a téměř každému dobrému dílu lze něco vytknout. Ne proto, aby se ublížilo autorovi, ale proto aby se vyvolala o díle diskuze. Přirovnání velkých vloček k labutímu peří použil Skácel, dal jsem si práci:

Neúnavně po celý den sněží
jako by chuligáni ubyli
lahvemi od piva
na nebesích labuť
a smutné peří dolů padalo...

ale báseň není o tom samém

Nemám co vytknout! Zbořil bys moji teorii, nemít tam to slůvko téměř.

Jinak: Labutí hejna z pohádkových knih, vytváří onu pohádkovou atmosféru.
Druhý sníh dává představu velkých vloček.

A nic nepřebývá. To je důležité. Jednou jsem slyšel, že tvorba spočívá v odstraňování všeho co přebývá.

Sucháč: Bingo!
To je "zemitej" komentář :-)

Je o společném stárnutí a já v tom nacházím ohromné bohatství (mám slzu na oku).

Jsem rád, že seš zas ve formě.

Od tebe nečekaně negativní. Líbí se mi hadi -nechce se nám ven. Tenhle temnější půl rok má i své výhody, můžu jít v neděli dřív do hospody, když tam ještě nikdo není a užít si tam ticha.

Konec může být různý.
Poslední znamení jedné starodávné věštecké knihy je počátek.

Mám rád takové básně o manželství, bez sentimentu. V té opravdovosti je život, to je víc než abstraktní ideály.


Těsné obětí,
po kterém zůstanou
pouze oběti...

...a děti. Doplnil bych.


To těsné obětí v tom je od začátku do konce.

Ten dovětek z toho dělá parodii. To je holý fakt. Pokud si to zamýšlela jako parodii, tak se Ti povedla.

Já jsem spíš na romantiku.

V hrubém dělení se považuji za věřícího, tak Ti rozumím.

Spirituální zážitek.
Je to jako by jste vstoupili do přenádherné kouzelné zahrady. Pak někde vyjdete ven zoufale hledáte dveře, kterými jste do té zahrady vstoupili a nemůžete je najít.
(Alan Watts)

TomasNois: Dík.
Tou buranštinou je to pro mě jednoduší než neburanštinou.