17.03.2014
12
Srdce,
co tisíckrát zemřelo vzpomínkou na něho
co tisíckrát zemřelo tvou agresí

pohřbeno sto sáhů pod studenou zemí
( ach, jak je mu tam zima)

na náhrobek mu nechali vyrýt:
Kdo v srdci žil, nikdy nezemřel

nebo:

Spi sladce

( ach, jak je mu tam zima)

Není to jedno?
Žít, či nežít, jak psal Shakespeare
je větší odvahou zůstat, nebo to tu opustit?

Hledám, hledám
s srdcích srdcí

(ach, jak je tam občas zima)

a v některých je láska
a já můžu žít...
 26.12.2014 23:03
taron: Velice sugestivní! Chce se mi zvolat s ( kým to vlastně?): Života bído, přec Tě mám rád! :-)))
 27.10.2014 23:30
.. ten poslední verš je naprosto úžasnej.. skvělá tečka za beznadějí..
 21.10.2014 10:57
vanovaso: :)
 20.10.2014 16:54
taron: ale kdy, kdy je člověk připraven- mezitím o tolik ochuzen, překvapenými pohledy popuzen, nerozumnými hlasy ostuzen... kdy ? a objeví se ten, co porozumí ? ,vím, že mi nemůžeš odpovědět,... to přece nikdo neví ... díky
 20.10.2014 10:06
vanovaso: jsi velmi citlivá dušička a jak už jsem někde psala, na tebe štěstí čeká, jen se musíš smířit s tím, co bylo a už nebude a jít dál = štěstí už čeká... až ty budeš připravena.
Děkuji ti.
 18.10.2014 20:57
popsalas skoro přesně mojí zkušenost a téměř ve stejné době , kdy k ní došlo... zvláštní, že člověk naráží na své bolesti aniž by si je záměrně vybíral... kmotrov má pravdu, stojí za to žít, i když se zdá , že je toho málo, ale není, naopak, je toho hodně, jen to ted ještě nevidíme... ale už se rozednívá...
 25.03.2014 06:53
kmotrov: hledám živé srdce, co stojí za to, byť pro jediné, žít = sem se teda zamotala, :))
díky, v této básni je složitost a živelnost ( i jistá nesmyslnost) mého charakteru :)
 23.03.2014 21:46
...co tisíckrát zemřelo tvou agresí...
Tady nevím čí agresí, mou agresí?

Jsou v tom kontrasty vět, které nutí k zamyšlení:
...Kdo v srdci žil, nikdy nezemřel...
Shakespearovské:
...je větší odvahou zůstat, nebo to tu opustit?...
a úplných banalit
...spi sladce...
ba dokonce absurdit
...( ach, jak je mu tam zima)...
přecházíš z mrtvých na živé
...(ach, jak je tam občas zima)...
-v živých srdcích,
končíš nadějí.
I když je toho málo, stojí za to žít.

Hezké poselství!
 18.03.2014 09:54
ŽblaBuňka: Jana Kollinová: domkal: Děkuji, jo, je morbidnější, než jsem původně zamýšlela, zima se vrátila, proto ten pocit zimy - když mi kdysi dávno zemřel bratranec, teta plakala, že mu bude v zemi zima - to jen taková hloupá, bolavá vzpomínka a ano, život je dar, proto používám slova Shakespiera - nejsou moje, volba života není na nás, větší odvahou je to tu zvládnout, pokud možno důstojně :)
díky.
 17.03.2014 20:15
Žít je dar, ne volba.
 17.03.2014 18:24
líbí se mi grafická stránka a i ten pocit z toho cítit je
 17.03.2014 13:54
příjde jaro bude líp

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.