Déšť

taron:
Tak krásná a tak smutná!
I mně je teď z toho nějak smutno...
:-(((((((((((((((
*************************
Déšť kráčí tiše krajinou
a mokrých řádek pár
trápí mou duši nevinnou,
toť satanův je dar!

A smutek přímo ďábelský
se duše zmocnil zas,
proč o lásce si srdce sní,
ač ví, že půstu čas?

A jarní vánek, nezbeda,
svou píseň zpívá nám,
smutnou, až srdce usedá,
když nasloucháš jí sám...

Jsem pouhé zrnko v prachu cest,
kapička v moři slz,
jiskřička pouhá v záři hvězd,
poutník, v němž cit už zmrz!

misháá: Děkuji Míšo :)

To je tak krásný, až je mi z toho ouvej. Jen tak dál :)

Sucháč: Děkuji...

No hurá...konečně úvahy pryč a místo nich krásná a ryzí báseň...

Yana: oslov radek: Děkuji :)

pěkná

tento způsob jara zdá se mi poněkud nešťastným...je to silná báseň, kde i forma je velice vyvedená, jen ta bolest z ní, ne a ne vyprchat...

kmotrov: ŽblaBuňka: Děkuji kluci :), jestli budu mazat? No, já v podstatě nevím, kdy mě zase chytne blbá :))))

Dobře že ses zastavila.
Velmi citlivě pracuješ s formou. Na tom je vidět tvoje básnická vyspělost.
Moc se mi to líbí!
Super, založím si to (ne že to smažeš).

připojuji se k Danule

Danula: děkuji :-)

ach ty smutky - hluboká studna věčné inspirace..pěkné:-)