Tak jsem si musel vygooglit co to je Gyneceum. To mě u tebe baví. Ale nevím co jsou to indie. Za básní jako za celkem tuším pocit prázdnoty a omezenosti. To tak nějak patří k životu. Jen Bůh je neomezený...
Báseň skvělá!

Když budu upřímný, tak tu po dlouhý době čtu něco originálního a to mě baví. Je v tom slovní zásoba, fantazie, překvapení, nadhled i zmíněná originalita. Je to poezie jakou mám rád, psaná ve volném verši, bez laciného rýmování.
Skvěle!

Taková meditace s cigaretou u běžné činnosti. Někdy něco podobného prožiju s pivem, s cigárama nemám zkušenost. Svět se zpřítomní, smysly zbystří. Nesklouzlas k tisíckrát oříkaným klišé, tak to působí svěže, to je kouzlo originality.
...zvuky žumpy, mícháš cibuli. Nic zvláštního přesto je svět pohádkově kouzelný.
Početl jsem si.

Moc pěkná miniatura. Je bych opravil na
...Líbal jsem tě na krku.
Tady posunuješ pozici vypravěče.

Ale jinak super!

...nijak nechybí.
tady už do toho vstupuješ jako lyrický subjekt a nepopisuješ zjevnou realitu. Jinak z pohledu haiku v pohodě.

Tohle je obsahově hodně silný. I dost plný a nápaditý. Nejsem odborník na vázaný verš, negramatické rýmy báseň vždy osvěží. stáří/sváří, sil/rozrazil, kříži/tíží. Pěkný rýmy.

Početl jsem si.

Nádherný příklad!
Mohl bych namítnout že zlatá nit je metafora, jednak není zlatá a jednak to není nit. Píšeme to co vidíme, zlatá je v pořádku, vidím zlatou barvu večerního slunce. Ale vidím nit?
Je nit jiné pojmenování pro vlákno nebo to už je metafora, kterým bychom se měli v haiku vyhnout? Škoda že jsem do diskuse vstoupil tak pozdě. Zajímal by mě názor ostatních.
Jinak pocitově krásné haiku, možná nenalézám hlubší přesah, ale to může být moje chyba, osobně mám podobná fotografická haiku raději než hádankovitá.

Tohle se hodně povedlo, téma, verš ABABC ABABC, dal sis s tím práci, sluší tomu i stručnost.
Moc pěkný!

Tys u prvního použil můj návrh?
Moc si tě vážím a je to pro mne velká čest, asi to tam sedí, ale je blbý chválit se.
:-D

Svělá serie, už jsem se vyjadřoval v meilu. Jo, jo amorkem to začíná a on pak já nic...

Popravdě mě první moc neoslovilo. Druhé ve mě rozvíjí příběh. Představuji si dítě, které mává packou plyšového zajíce za autem, kterým odjíždí jeho otec, který s nimi nežije. Možná toho zajíce dostal od něj. Je v tom i jemný sezonní náznak.
Druhé je moc fajn.

V cikánkách se probudily geny. Představuji si že jste možná opilí, nebo máte jen radost, podobáte se bujarým kočovníkům.

Druhé se mi moc líbí. Naprosto běžná věc, přesto tak originální a zároveň čitelné, čtenář který se nevěnuje haiku řekne ouha to znám. Přítonmý okamžik, podle Krishnamhurtiho ve stavu přítomného okamžiku neexistuje vědomí Ega, je jen proplétajícíce vodítko (jikra) a zároveň je vše, ten pocit nemá hranic (ohromný levitan), jikru a levitana jsem si pro změnu vypůjčil od Čuang-C.
Poslední mi přijde trochu na ohrané téma. První vyniká nedořečeností, druhé je prosté přesto originální taková haiku bych chtěl umět psát.

:-) Měsíc v úplňku. Začne další cyklus...

Čistě technicky nejsem schopen posoudit vázaný verš, můžu jen říct, že se to čte velmi přirozeně. Mám rád básně kde autor nechá čtenáře trochu pobloudit a připraví si tím působivou pointu.
Pěkný.

Skvělý komentář Darmošlapa! Víc nemá smysl říkat. Nádherně přirozený text.

Skvělá práce!
Nedořečené přitom snadno pochopitelné, originální a přotom prosté. Nechybí sezónnost a sepjetí člověka s přírodou.

První silné socialní tématikou a kontrastem. U posledního se mi líbí že nevstupuješ do obrazu. Jako čtenář vidím tmavé skvrny, stíny mraků jak přeletují přes stádo krav. Jenže to je ono, když se zamyslím nad tím co vidím, vidím tmavé skvrny, to že jsou oblačné již dotvářím. Krávy mohly být na horizontu nebo součástí krajiny, přes které přeletovaly oblačné skvrny, pokud tomu tak je z textu to pro mne nevyplývá. Takže nevím, jestli si myslel stíny mraků, nebo reálné mraky.

První je pěkné, jen si v prvním si prvním řádku asi odkryla to co by se mohlo utvořit až ve čtenáři. Ve druhém bych změnil poslední řádek na:
venku padá sníh
Pokud se čas maximálně zpřítomní nezáleží už na tom jestli to je první nebo poslední sníh, tim netvrdím, že to je špatně to je spíš osobní preference.
Ale celkově pěkné.

Fajn :-)

A proč ne Vlčí úplněk?
Byly by v tom schované ty geny. Stejně jako se u nás podle Junga v našem nevědomí ukrývá promitivní člověk. Mělo by to mystický nádech.
Druhé je především skvělý postřeh, ale pro mnohé lidi je Nový rok jakýmsi restartem a to se v tom dá najít.

První se mi moc líbí. Přestože měsíců a uplňků v haiku jsem docela přesycen. Úplněk pro mne symbolizuje vrchol ,to je takové taoistické vnímání světa, kdy po vrcholu příjde nutně úpadek, je to zimní úplněk , nemusí to být nutně vnímáno jako vrchol světla ale i jako vrchol zimy, jakýkoli vrchol po kterém se věci převrací, je na čtenáři jak to uchopí. Křížovka to je takové tajemství, v kontextu co příjde? Čínan by možná pomocí řebříčku věštil z I-tingu, ale to by nebylo autentické. Jako symbolista jsem si to užil.
Druhému rozumím, jsou chvíle kdy se nelze odtrhnout od polibků, rozumím té nedořečenosti, ale mám pocit, že tomu ještě něco chybí.
U třtětího se mi líbí verze Darmošlapa, to zjednodušení chytí.
Všechny mají hodnotu u mne první TOP.