Opakované hledání

Hezká - k zamyšlení ...

puero: Děkuji za obsáhlý komentář. Nedávno mne napadlo, že na psancích řeknu o puerovi, že je ryzí intelektuál. Taky mne napadlo, že tady skupiny nenaplňují to kvůli čemu vznikly, že by kolem puera měla být skupina intelektuálů, kolem mne třeba skupina venkovanů z přesvědčení.
Můj oblíbený Alan Watts v jedné knize píše, že to je jako by jste vstoupili do kouzelné zahrady (má na mysli spiritualitu), pak někde vyjdete dírou ven a za nic na světě tu díru nemůžete najít, aby jste mohli zpátky.
To je to zabloudění na cestě.

Přemýšlels někdy hlouběji o bolesti? O tom, jak je pro vnímající tvory důležitá? A kolik druhů tělesných i netělesných bolestí člověk v životě zažije!! S tělesnými bolestmi je to jednodužší: zažiješ tu nejhorší a všechny ostatní jsou pak ve srovnání s ní nicotné a jejich bolest je tak zkompromitována a odsouzena jako nehodna prožívání. Ani bolest která trvá roky není bolestí po celou dobu, člověk ji přivykne a přestane vnímat. Ale bolesti netělesné, ty jsou mnohem horší. Smrt blízkého člověka, rozchod, nevěra, prohra, pokoření, ztráta důstojnosti, zklamání všeho druhu atd atd. Nejde je s ničím porovnávat, jsou pořád aktualizované a pokaždé v nových souvislostech. A pak je ještě jedna bolest, takový podivný filozofický fenomén, který postihuje jen určitý typ lidí: něco jako kosmický světobol. Ten stav, kdy si uvědomíš, že neseš na bedrech tisíce cizích křížů. Když máš strach o celou civilizaci o lidi, kteří by ti měli být lhostejni, ale z nějakého důvodu nejsou a kopou si vlastní hrob a podřezávají vlastní větev a tvá bolest tkví v bezmoci s tím něco udělat. Pak začneš v básních skuhrat a psát filozofické úvahy na téma Kam ten svět spěje apod.
Takže věřím, že ta část s bolestí, která nebolí, je bolestí metafyzickou a ne fyzickou. Bolest fyzická, když zabolí, člověka probudí a posílí.

No jo no, já už taky konečně ( bolesivě) pochopila, že není potřeba nad vším bádat ( vědecky) mnohdy postačí jen něco zbagatelizovat a vona pravda nakonec vykoukne!

hm....takovou poezii mám ráda

Yasmin: Díky moc. V odkazu staré Číny, který mě čas od času přitahuje není kladen takový důraz na myšlení, jak jsme v Evropě zvyklí, spíš se obrací k umění, jako k prostředku poznání.

metaverz: Dík. Jsem rád, že tě to zaujalo.

Musím říct ... tohle je úžasný dílo. jen jsem nevěděla, co si počít s tím koncem, nejdřív mi tam úplně neseděl/nezapadl do celý tý básničky ... ale pak mě to dostalo ... někdy stačí jeden verš. to je ono.

Zvláštní dílo....je vidět, že to není o počtu slov, ale o tom jaké pravdy dokáží říct lidé ve své skromnosti myšlenky.

jo, ještě k tomu zatichlý a plný, tím jsem chtěla vyjádřit, že si vážím lidí kteří jsou přesně takoví, nepotřebují hned všem dávat okatě, hlasitě a arogantně najevo jak jsou dobří, ale každý vnímavý to brzy pochopí, ano tenhle člověk za to stojí, je plný moudra, myšlenek, citu a uměleckých schopností...

Původně jsem hledal jinou básničku a náhodou tuhle zaponutou objevil. "Zatichlá" to je zajímavé, to není totéž co tiché. Myslím, že to je výtižná charakteristika na mne, jsem takový zatichlý (manželka by asi nesouhlasila). V knihách můžeš najít spoustu mouder i to, že v knihách nic nenajdeš. Najdeš i nenajdeš v tom je jejich krása.
Dík.

ŽblaBuňka: Díky moc.

V knihách nenajdeš nic, chce to žít, chybovat, "chodit", bloudit, hledat...no, někdy stačí jeden verš, jindy je zapotřebí rým. Pár slov a stačí k zamyšlení, moc líbí, taková tvoje, taková zatichlá a přitom tak "plná"

opravdu dobrý

Luka: Díky moc

moc hezká