Na balkóně doživotní věznice

Amelie M.: Díky...a kdybys znala detaily...

Je skvělá a je v ní síla.

kmotrov: Díky moc Pavle, doufám, že líbila...ono je to s ní dost těžké... :-)

Řekl bych, že přes neveselé téma to čpí Tvým typickým romantismem, to je tvoje deviza.
Na druhou stranu bych u tebe uvítal větší snahu o originalitu rozjíždíš strofu až moc běžně
...Vzlétnout a letět tak do oblak
Oprášit poraněná křídla...
tak nějak se vyjádří kde kdo, když na to pak musíš navázat aby ses setkal s rýmy, je to hned jiný kafe
...Jak přesekat provazy? Jak?
Tlak myšlenek o síle vřídla...
tady to i fantasticky graduje!
Líbilo by se mi k tomu nějaké letmé, leč výstižné zakončení.
Ale i přes výhrady líbí.
Důležité je, aby se líbila tomu pro koho si ji napsal.

ŽblaBuňka: Yana: taron: Ano létat není snadné a přistávat už vůbec ne, však báseň nebyla vyloženě o tom, spíš o jedné duši, která je uvězněna v nevšedním všedním kolotoči a touží po svobodě...přesto díky za komentáře :-)

víš, je umění létat, člověk musí umět i přistávat, a vůbec je nám dáno žít na zemi, nejsme žádní letci, to jen občas si půjčíme křídla ptáka, nebo nasedneme do létadla, ale zem je naším domovem, prostě pro nás lidi je umění létat, člověk musí umět i přistávat...zdravím tu dívku a přeji umění přistávat...zajímavá báseň

taky chceš létat? ...:))) no, jo no, kdo by nechtěl, žel, nikdo nám nedal křídla...

Vzlétnout a letět, letět rychle, rychleji než naše nesnáze,
bohužel, kdo to dokáže?