Inspirativní :)

Smutné a to ještě netrpíš depresí ze subjektivního vnímání času jako já. Na základce a na střední jsme zjistili, že když má organismus vypěstovaný návyk na alkohol, tak má člověk větší šanci, že přežije otravu methanolem. A tak jsme si snažili co nejrychleji vytvořit odolnost pro případ otravy a ejhle po dvaceti letech ti doktorka řekne, že se ti začíná zvedat hladina cukru a je třeba ubrat abys neměl ztučnělá játra, kornatějící tepny, cukrovku, infarkt... nasedneš do rozjetého autobusu, v kapse Skácela a je plný krásných sexy lesbiček, nic pro tebe, to je smutné. Ale láska tam někde byla, takže dítě, nedítě, máš fajfku a život jsi nepromarnil. Asi. Z čeho jiného má básník čerpat naději?

Tvoje zpověď je plná lásky a citu, trochu dojímá a přeji jen to nej

+

človiček: :-)

Podle mě by tomu víc seděl formát poezie v proze. Nechat krátké, úderné věty a nechat je jako výstřely za sebou. Prásk! Tím by se mohlo dosáhnout jistého ozvláštnění, což je podle Jakobsna důležité.

kabát je skvělí. Sice se ve svých textech minimalismu vyhýbám, ale dokážu ocenit jeho kouzlo, pokud je tedy použit s citem. Ty tečky mi tam sedí. To protahování. Čekaní na něco většího. Úsporná rezignace.

I když musím přiznat, že mě z nějakého důvodu irituje slovo kryplosaurus, je takové nemastné neslané. Ale to je nejspíš otázka mého osobního cítění.

Pesimismus a porážka jsou skvělé estetické kategorie, tedy pokud se s nimi umí pracovat. Miluju podobné vyprávění o životních lůzrech, co si zachovali jistou aristokratickou hrdost. Trochu to připomíná Bukowkého, což je pochvala. Sice byl hovado, ale taky skvělý lůzr.

Pěkné drobnůstky.

Ti dva už dávno se znaly
to ještě za luxusní
jevily se hrady.
Slovíčka utkala jim cestu k sobě
přesto že stovky let
už leží spolu v hrobě.

Barde , barde roven králi
tvé verše kdysi všichni znaly
také tvoje báje a britské háje
s dívkou jménem Brigita ve větru
tancovaly.

Dark Alchemist: Tak to je krásné. :-)

Dandy: Ano, ptáme se sami sebe, ale možná se ptáme i Toho, Koho hledáme ....

Jsi měsíc, co nám v noci na cestu svítí,
jsi jako sněženka, první jarní kvítí,
jsi jako vločka, co na dlani mi taje,
jsi jemná jako pavučinka, co ve větru vlaje...

Kdo jsem,mnohdy ptámese sami sebe.

Milovalni tam nemam.I přesto dik za zastavení.

No, je z toho cítit, že je to žité. Tak ať je brzy lépe.

Pěkné.

To je hodně silné.

Působivé.
Bez silných slov a stylizací.
To se cení.