skládám puzzle
chybí mi dílky
tak vzdychám
pro neúplnost
-
někdo mě našel
někdo mě odložil
co si myslím o bolesti
nic neznamená
-
čerstvá tráva
chutná jak mrkev
šťavnatá - závidím jí
sotva v koutě schnu
nezáleží co mi chutná
-
bolest je nutná
aby čeřil nebe malý drát
přejde to i když vrtá
do dřeně
-
mám málo slov
mnoho co říct
podušku z nebe
nadýchanou
necítím vzduch
-
lapám po dechu
balkon mě vystřelí
malinová chuť bílého stínu
věřím
ale minu
-
vesmír mi přeje
ale neusnadní
tma je velké oko času
chybí mi dílky
tak vzdychám
pro neúplnost
-
někdo mě našel
někdo mě odložil
co si myslím o bolesti
nic neznamená
-
čerstvá tráva
chutná jak mrkev
šťavnatá - závidím jí
sotva v koutě schnu
nezáleží co mi chutná
-
bolest je nutná
aby čeřil nebe malý drát
přejde to i když vrtá
do dřeně
-
mám málo slov
mnoho co říct
podušku z nebe
nadýchanou
necítím vzduch
-
lapám po dechu
balkon mě vystřelí
malinová chuť bílého stínu
věřím
ale minu
-
vesmír mi přeje
ale neusnadní
tma je velké oko času
23.02.2026 01:55
Podle mě by tomu víc seděl formát poezie v proze. Nechat krátké, úderné věty a nechat je jako výstřely za sebou. Prásk! Tím by se mohlo dosáhnout jistého ozvláštnění, což je podle Jakobsna důležité.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.