Queen Lylith: Co myslíš tím, že román na pokračování zde nemá šanci? Já zde vydávám román Vamesa a Vanesa a dnes jsem vydal/a kapitolu 30. Možná nemá šanci se udržet v přehledu nových děl, ale to je v pořádku, psaní není závod; stačí zaujmout čtenáře, kteří se budou vracet z vlastního zájmu a ne proto, že by jim to někdo nabídnul. Já myslím, že to omezení má smysl, jinak by tu bylo tolik děl, že by je lidé ani nestíhali sledovat.

Jinak, vydávat víc kapitol najednou je podle mě dobré řešení.

Leslie: asi mas pravdu, ale z te chvile jsem vic poezie nevytriskal. Presto se mi ten dojem chtelo napsat. Puvodne jsem to utnul pred posledni strofou, ale to mi zase prislo, ze pointa zustava prilis plytka a prvoplanova

Leslie: to je mozna pravda :-) zapremyslim si nad tim. Dekuju

Škrtla bych poslední řádek, podle mě zbytečně vysvětluje, co už je řečený výše. Jinak má super atmosféru. Ale něco v závěru maličko chybí.

Milá.

Zaujal mě obrat “sůl země mokne”, jinak je tu na mě asi málo poezie. Vím, že zachycuješ momenty, ale většinou u tebe vnímám nějaký poetický přesah, který mi tady chybí.

človiček: Díky za vnímání i beze slov;)

Neu:

Srovnej si sloupečky
a ty jemné neance
co daly se do tance
umravni...
Rozprchly se ve
své nahotě a kdo
má teď z hvězd
tvoje puzzle
snést?.
Mým časem nemarni.
Já vnímám tě i
beze slov
tak nač písmen
lov..?

johan35: Hledej, hledej...hledám taky
přibývají věku mraky. Né vždy
jsem pochopil, že u cíle jsem už byl
a minul jsem se zas...

puero: vsak jasne, ze ja budu psat dal, protoze proste musim, ale v te basni je ten rym ve smyslu "kvuli temhle to urcite smysl nema"

Leslie:

puero: Neznala jsem, díky za rozšíření obzorů.

Nejlepší na tom je, že jsem tam napsala, co jsem potřebovala. V takových těch špičatých závorkách. Jejich kouzlo spočívá v tom, že když kliknu na "uložit", zmizí to. A přece je to tam napsaný. Kouzlo. Terapie.

To je jak 4 33 od Johna Cage.
Tolik prostoru k zamyšlení.

V podobném vnitrobloku v hospůdce v Brně jsme si jednou zašli s Nowišem na pivko po letech. A v zahrádce hráli hospodský kvíz a my jsme jim schválně odpovídali nahlas.

Myslím, že i kdyby sis řekl, že písať už nebudeš, přijde to nutkání úplně samo a nic s tým nenaděláš.

Je mi to líto, ale jsou zde pravidla, že se mohou publikovat pouze dvě díla týdně. Román na pokračování zde nemá šanci. Přidána kapitola 7 až 9.

Deníčkování.00:
Většinou když píši básně napadají mě jen taková témata. Moc děkuji za komentář

Tak moc smutnošťastné

Moje žena je 33 let moje kámoška, ale pokud by k sobě byla upřímná, tak měla žít se ženou. Trochu jsme od sebe poodstoupily a žijeme zvlášť a přesto spolu. Bydlí s dcerou. Vždy jsem doufal, že by to bylo rozřešení jinak těžko pochopitelného vyčpění vzájemnosti. Příběh mne baví. Díky

Kristína Melegová: I kdyby ses necítila jako básník, tak si buď vědoma že všichni jsme zpočátku nenápadným nerostem u kterého jsme si všimly že by šel brousit a to brusným papírem a totiž slovem. Později přecházíme k leštění pocitem a empatií. Nakonec se rozhlídneš a zjistíš že stojíš mezi drahokamy co mají přezdívky a taky na sobě pracují. Tak makej klenote ke své kráse a radosti všech.