Křehké a krásné, stříbrně jasné

LadyLoba: Psavec: děkuji :-)

Dandy: Ano, moc krásné ... dokud jej slunce neodvolá

koiška: nakonec jsem odešla já, přestala mě bavit falešná hra...

Homér:
Milenka bývalá, co teď trápí se vinou, neb nikdy nechtěla být tou hloupou jinou, co neumí počítat do dvou...

Dandy: děkuji

Noční motýl přivedl setkání.
Úžas z křehkosti,nočniho tvora.
Dokut jej slunce neodvolá.

človiček: "Okurky ve slevě
zmizeli z regálu
než půjdou do mísy
zpotí se po ránu."

Tak to mám ... a je to teda zase hanbaté :-)

I já se rosím, proto prosím
netrapte mne více, neb svědí mě "čepice." :-)

Cena je vysoká, proto je bezpečné se na ně z vysoka ...

Ano, také to tak vidím...
A každý nádech je/může/měl by být novým začátkem.

"Když svoji hodnotu nehledáš v druhých,
snáze se potom nemotáš v kruzích." :-)

Tedy, pokud jsem Vaši báseň dobře pochopila....

Pěkné, každá má to své ...

Homér: Užili bohatě. Máme jen jeden exemplář, jak vy.

Ajaj, takže jsi milenka. Radu radši nemám. Forma básně zajímavá. Jestli je to báseň, to nepoznám, nejsem kritik.

puero: Tuhle odpověď jsem čekal. A užili jste si sebe navzájem, než jste si pořídili minilidi? Kolik už jich máte? My jedno a stačí. Další báseň se bude jmenovat Ryk v gigabytě? To by mě taky bavilo číst. Ty jo, naše první podnájmy, u vožralý Vendy, u bordelářky Jitky. Atd. To bylo něco.

Terri42: kde kdo ti závidí i ty vzpomínky, třeba proto, že zatím nepotkal, někoho s kým by si vzpomínky vytvořil ... a že vzpomínky bolí - vím ...

Homér: Teď je doma takový rambajz, že bychom se neslyšeli.

Otvíráš nový chat, nové dveře -
každé ráno oči otevřeš
a i když jsou mraky,
za nimi svítí slunce - 'To proste vieš.'

Teď už nešeptáte?

Terri42: Děkuji.