

Yana: Tohle mě pobavilo i potěšilo - dobrý postřeh :-) Nástupiště je vděčné místo, ať už je to na rušném nádraží nebo u vesnice mezi poli. Člověk má pár minut při čekání než přijede vlak - a to je ta pravá chvíle na pozorování. Vždycky se něco děje, nebo se aspoň mění roční doba. Ideální chvílie pro haiku.


Mlčeti Zlato : je to tak, neustálé očekávání krásné naděje a děkuji za zastavení


Dandy : připomíná mi to malovaný letní den, kde každý detail má svou váhu: slunce, prach, ještěrka v trávě. Působí to jako poezie, která dýchá krajinou i nitrem poutníka. Moc hezká a díky.


Nejvíc se mi líbí ... Pohrdli jsme mořem, držíme se strouhy ... Naprosto trefné ... Asi tě budu někdy někde citovat


Skrz zamlžené oči se svět zdá nejskutečnější, připomínají nám snad slzy jeho pravou podstatu?