Chvíle světla, klidu a ticha. Okamžik, kdy člověk zpomalí a na nic nespěchá. Jen je.
přidáno 03.05.2026
hodnoceno 2
čteno 57(5)
posláno 0
Slunce dneska svítí jinak.

Jako by mělo radost samo ze sebe.
A já… možná trochu taky.

Stojím mezi květinami,
ruce opřené o dřevo,
a na chvíli nedělám vůbec nic.

Žádný spěch.
Žádný hluk.

Jen světlo,
co se odráží ve skle
a zůstává na kůži o vteřinu déle, než by mělo.

Usměju se.

Ne kvůli někomu.
Kvůli sobě.

Možná není potřeba pořád něco řešit.

Možná stačí jen stát,
dýchat,
a nechat ten moment být.

A ono to stačí.
Dneska jo.
přidáno 07.05.2026 - 06:56
Je z toho cítit vyjádření vnitřního klidu, taková vyrovnanost a smíření...
přidáno 05.05.2026 - 06:18
I to se mi stává, že na chvíli se moment - čas zastaví a nechám sebou projít jen okolí, abych uviděl něco jinak, než předtím.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Slunce mezi květinami : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : PRO SYSTÉM HLOUPÝ, PRO SEBE VOLNÝ
Předchozí dílo autora : Doba, která všechno ví

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

Wprices.com

Životní náklady - Všechny ceny na jednom místě

© 2007 - 2026 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming