Kdo ví

Štiplavá rána
a nářek teploměrů
ze stěn paneláků
jako datel na stromě.
Pokorně vstává slunce
bez větších rozměrů
tak nelidsky bledě,
tak trochu skromně.

Vidím to dnes a ptám se,
kam se schoval.
Krásný podzim
letos není jak dřív.
Ulicí září smál se,
barevný koval
listy na kabát
a vždycky k slunci kýv.

Mlhavý opar sílí
v moc zimní dámy,
do krásných šatů
oblékla se na ten ples.
Nad šedým polem opar,
a nad ním neumírá mi
ten šanson kvete,
ten šál nobles.

Něžná jak sen,
má podzimní paní,
u rigolu šípky
už dávno zčervenali.
Já chci krásný podzim,
tak já pojedu za ním.
Zvláštní je,
co jsme si připoutali.

Barevný podzim –
můj sen podle Londýna,
barevný jiskry hází
k očím, draky pouští,
ohně pálí lásky
bez pana Jeronýma,
když mi podzim
v listí žilou pouští.