Napůl otevřené dveře
pár neúplných kreseb
noci dlouhého odříkání
hlas mizející v dálce
Prázdné místo u stolu
otisk dlaně v prachu
nevyřčená slova
oči rudé od pláče
Slova uvízlá v hrdle
vítr ženoucí se krajinou
zhaslé lampy v oknech
čas protékající mezi prsty
Myšlenky běží pozpátku
dny mizejí v nenávratno
vzácné chvíle nadějí,
co dřív než přijdou, odchází
A přece v tichém koutě
kde světlo sotva dýchá
zůstává něco živé
co čeká… a neutichá
pár neúplných kreseb
noci dlouhého odříkání
hlas mizející v dálce
Prázdné místo u stolu
otisk dlaně v prachu
nevyřčená slova
oči rudé od pláče
Slova uvízlá v hrdle
vítr ženoucí se krajinou
zhaslé lampy v oknech
čas protékající mezi prsty
Myšlenky běží pozpátku
dny mizejí v nenávratno
vzácné chvíle nadějí,
co dřív než přijdou, odchází
A přece v tichém koutě
kde světlo sotva dýchá
zůstává něco živé
co čeká… a neutichá
18.02.2026 12:47
Jooo, moc hezké, plné naděje...ačkoli trochu rozervané a tápající, ta naděje v závěru je plná víry, že stojí za to žít, se všemi myšlenkami co občas bolí
18.02.2026 08:05
Moc hezké a ten závěr ... je nadějný, protože to živé, co čeká a neutichá je právě naděje. :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.