Věřím, že už je mnohem lépe,
ač odešla jsi odtud již,
pro novou lásku srdce tepe,
jí žiješ, nejen o ní sníš...

Tvé nové básně mi tu chybí,
uměla´s nádherně si hrát,
psala´s tak, jak se mi to líbí,
a já jsem čítal si Tě rád...
:-)

Nikytu: Vida! Tohle čtu s odstupem, kdy už, bohužel, nemám o Tobě zprávy a přece jsi byla má nejpilnější dopisovatelka a prima kamarádka. :-)
Je legrační, že to tak nějak vnímám v souvislosti s tím, cos tady kdysi řekla o mně...Občas se to tu znovu objeví i na liště! Bylo to moc milé, nečekané a svým způsobem až šokující! Snad se ještě někdy potkáme...:-P

asi dost pocitová

Netřeba podléhati vzteku,
ač lecos věru naštve snad,
někdy až donutí nás k breku,
marné je se jen užírat.

Po černé noci slunko vyjde,
u srdce zas to bude hřát,
až slunce Lásky opět vyjde
a dopřeje si reparát...
:-)))

Není třeba nikam spěchat, Niky! :-)

Občas se muž musí do své sluje schovat,
odpočívá, zkusí třeba meditovat,
nabrat síly nutno a pak zas se zvedá,
i když je mu smutno, srazit se tím nedá...
:-)

Že sem patříš zcela,
to potvrdit mohu,
kdybys věřit chtěla
taky Kozorohu...

Zrozen v chladném čase
(vánoční jsem dítě)
mohu říci zase:
S klidem veršuj hbitě!
:-)

Hezká, moc se mi líbí...

A42: Ale já netvrdím, že žiješ v nelásce! Jenže člověk se naučí spoustu věcí brát jako samozřejmost a teprve když je třeba ztrácí či poznává něco nového, nachází ta správná slova i správný způsob,jak je vyjádřit....:-)

Ano, jsou věci, kdy něco cítíš, ale neumíš to vyjádřit, to až po letech, kdy už to třeba není komu říci, kdy hovoříš jen k svíci hořící na hrobě svých drahých...:-)

shane: Nevím, v životě každodenním si nemůžu stěžovat, třeba o tom nedokážu psát, abych to nezakřikla, kdoví...

Myslím, že kdybys jí propadla, velebila bys ji i Ty nenapodobitelným způsobem...Některé věci si člověk musí napřed aktuálně prožít a pak najde i vhodné vyjádření! Pravda, někdy i krásné vzpomínky a bujná fantazie dovedou své, viz můj odstrašující příklad...:-P

Nikdy nic nekončí, jen se to mění,
Ty zpíváš překrásně, a to se cení!
:-)

shane: Ale tak mírnou zadumanost z děštivého večera, to snad jo. Já spíš myslela, že mi nejde z pusy nic moc o lásce a tak.

Amelie M.: To mne těší. Vážím si tvého zalíbení.

Kouzelná záběr a nádherné verše...A nostalgik to skvěle doplnil, takže co říci, abych se jen po někom neopičil? :-)

A42: Ano, bylo! Mne zase mile překvapilo, že jsi vůbec nesklouzla do žádné ironie, ač jsi mi v komentu k mé básni tvrdila, že to by se Ti stalo, psát na podobné téma, už někdy při třetím verši! (Aspoň si myslím, že tak nějak to bylo!)
Tvá lehounká báseňka mne opravdu inspirovala, sám bych asi takhle jinak nepsal...:-)

Homér: No, den je dospělý tak někdy, když noc je ještě úplně mladá. ;-)

Zamila: Dík :-)

shane: Teda, to jsi mě až uvedl do rozpaků. Je milé, jestli to bylo inspirací k Tvé básni. Díky za ni. :-)