Nevím, nakolik jsem rozpoznala přesný význam... Pro mně je to úvaha o vztahu, nebo spíše už jen konstatování toho, jak to dopadne. Vztah, který postupně odkvétá a je to předzvěstí jeho konce (vytratí se počáteční zamilovanost a chybí snaha o zachování?). Ale zárověň je zde předpověď toho, že přijde v budoucnu nový začátek (oživení stávajícího vztahu, nebo nová zamilovanost?).
Byla trochu víc na přemýšlení, ale povedla se. A hudba moc hezká.
A připomnělo mi to píseň Nevadí (Wobi Daněk) a především ta slova "...Nevadí, zase bude líp..." A určitě ano, po zimě vždy opět přijde jaro.

Nikytu: Díky za přečtení a komentář:-) souhlasím ))

Bohužel, milovat někdy znamená také "nechat jí" a to vždy bolí. :-( Ale nakonec stejně musíme jít dál, ačkoli srdce nezapomíná...

vanovaso: Děkuji :-)) ano, myslí ...

moc pěkné, hlavně sympatické mi jsou krátké verše, které tomu dodají tu správnou atmosféru :)

Jo, oni to v tu chvíli snad vážně myslejí upřímně... ;-(
Tomu rozumím...

Škatulkování a žabomyší války, i to je problém, ale ani zdaleka ne ten největší...
Já svůj názor mám. Ale zde to řeknu jen úryvkem z jedné knížky: "...Osli mají dlouhý život..." (G. Orwell, Farma zvířat), neboli čas nám ukáže...

Zamila: Díky za návštěvu. Co se týče rýmu, asi je opravdu vnímání individuální, jak už jsem psala níže... :).

Tom Cortés: Děkuji za pochvalu. Máš pravdu, šlo by to chápat i univerzálně, ale já od začátku myslela právě na tuhle konkrétní válku, proto ten uhelný prach a tak. Zajímavé je, že ohledně prozrazení pointy skoro co čtenář, to názor :).

Moc hezky vyjádřeno, stručně a technicky vytříbeně.

Timothy A. Postovit: Moc děkuji, potěšil jsi mě!

Chmury a trable jsou rodu ženského, tudíž jsou unášeny proudem.

Uniká mi smysl řádku: mý dětska pěkný darebáci!

Homér: taky mám koženou brašnu, jednou se mě někdo nezeptá. Há.

A42: Souhlasím. Tato báseň je hezčí než vogonská poezie. Podstatně.

Singularis: ...Jen myslím, že žádný Vogon nepsal tak hezky. :-))

casa.de.locos: Děkuji. Tvůj komentář mě potěšil. Psala jsem jí pod dojmem začátku svého studia lingvistiky, neboť řeči mě vždycky fascinovaly a teprve teď začínám chápat, kolik jich doopravdy je a jak různé jsou. Jsem ráda, že se líbí.

A ještě myslím, že přednesené by to bylo velmi působivé.

"Abychom získali čisté absolutní porozumění, musíme jej nejprve očistit od nánosu toho relativního; toho dosáhneme tím, že budeme stávající porozumění soustavně relativizovat; relativní porozumění tak odrelativizujeme a zůstane jen to absolutní, které již relativizovat nepůjde." [ Singularis: O Náboženské společnosti půdce Eusebia. http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=23329-o-nabozenske-spolecn
osti-pudce-eusebia ]

Teprve teď jsem si uvědomil/a, že Filomena Cizího (v mém příběhu) zřejmě napadlo zhruba totéž, co absolutní básníky, (kdo ví, zda tam nebyl nějaký vliv...) jeho výsledek však zní trochu jinak a k pořádné absolutnosti má ještě také celkem daleko. Krátký úryvek jako příklad staré eusebiánštiny:

"Chlemtali france, džbadně nejspíš,
naknexli jenom s těchličím pšíš,
afšak franc bžešil včílodě slíž,
s krchů sesnoubil pud chlory níž.

Našel si děvku, jež pila svlečná,
rostlá a všímá, mikdy fšak myšná;
v Pudchloží Fedor s děvkou sťapně tlel,
než žas jejich usudu nadešel."

Jinak, svou obtížnou intepretovatelností mi to připomíná vogonskou poezii.

Nebyl čas ptát se, kdo je kdo...