Jediný co se mi líbí je že "protože jedno ze dvou křídel je druhého součástí" a že "jsme křídla spojená v ústrety" :-) ale líbí se. Je to zvláštní.
Na druhou stranu, přečetla jsem si to víckrát a dalo mi to už nějaký smysl ;)

Působivéé :))

ŽblaBuňka: Zimit.

Mě to baví. To rozlišný písmo je tak skromně extravagantní, že hraje do karet a nenarušuje flow textu. Nerozum mela je tresinka na dortu. Dávej dál. Hau.

Myšlenka pravdiva :-)

Mamka: Vybral jsem si k parafrázi experimentátorský francouzský román Raymonda Quenau Zazi v metru, který je svým stylem velmi zvláštní. Podobné inovátorství mám rád. Pokusy o začlenění Malého prince do dnešního světa jsou poměrně běžné a já se tak rozhodl pro Zazi. Nemůžu poskytovat vysvětlivky ke každému řádku a vysvětlovat přesný smysl. Tato báseň ho, stejně jako drogy, má. Pokud se však nenajde čtenář, jehož by zaujala, tak ho samozřejmě ztratí, a to by mě mrzelo...:)

Povedené :)

Nelíbí se mi zařazení. Láska? Zklamání? O nich tam není ani náznak. Jako experiment beru. V tom případě ale nenacházím smysl ve zvýraznění pismen, slov. Možná to nemá smysl stejně jako drogy.

Zajímavé, mnohoznačné, stejně i tak grafika.

Jo. Jen ten prach by mohl spíše poletovat nebo se usazovat a taky sunout by se měli zemi naproti nebo k ní. Vůkol=okolo. Nedává mi to pak smysl a ruší to.

... a princezna zašla zpátky do domečku zavřela dveře a domeček se propadl čtvrtého rozměru...
Máš fajn nápady. ;-)

Eleanthir: Ahoj opět. :-) Ano, musím ti dát za pravdu. Zjednám tedy nápravu. Děkuji za upozornění.

Projdi si pravidla pravopisu, hlavně skloňování slova lež a rozdíl jenž x jež.

gabkin: Holky?

gabkin: Ovcí - to by mohl aji zpívat: Máš má ovečko...

pěkné

Dobré :)

Líbí se mi. :-) Mám klávesy, ale jako samouk jsem se mnoho nenaučila. Ale až si najdu víc času, opráším je a zkusím znovu. :-)

Eleanthir: Ano, i takhle si ji můžeš vyložit. Ale jinak to bylo jako zamyšlení se nad tím, jak by se matka přírlda cítila, kdyby byla lidskou bytostí.
Ale tvůj pohled na věc se mi taky moc líbí. :-)

Když slyší zvony kostelní,
tu slyší cinkot mincí v nich,
jen proto mu tak sladce zní,
sám uléhá, když den již ztich.

A když pak jitro přichází,
sám vstává z peřin svých,
láska mu pranic neschází,
nemá rád dívčí smích...

Má nemoc vlastní kurům jen,
jež slove "Chamtivost".
nic neříkámu lásky sen,
jen nahrabat si dost!
:-(