Jednou

Jednoho dne najdu dost síly, abych vyrazil do pouště a mluvil s lítými lvy, kteří dravě cenní zuby a v hlase mají divokost vraha, a nad horami písku bude vát ostrý vítr a lvi se podívají do mých očí a já uvidím lásku, tu nekonečnou lásku krásy a milosrdenství, jež nalezli ve vyprahlých pouštích prastaří proroci s ústy plnými úžasných slov. Jednoho dne najdu odvahu, abych natáhl dlaně k zuřivým tlamám, jež vydávají strašlivý zvuk, a pohladil královskou korunu hřívy podobající se odlesku nebeského ráje obehnaného spalujícím ohněm, který vypaluje maso a uhelnatí kosti, pod nimiž zbyde holá duše bez štítu či pláště, masky či bot. Jednoho dne dojdu k hraně pouště a rozpřáhnu paže v milostném gestu vůči zpěvu umírajích ptáčků a řevu zabijáckých lvů, kteří s krví na bradě oslavují neskonalou krásu života. Jednoho dne se přestanu trápit a zvěř zrozená z lůna písečných dun mi přestane drásat srdce. Jednoho dne budu putovat vstříc smrti s tváří šelmy a uzřím něco nádherného.