přidáno 23.04.2026
hodnoceno 8
čteno 89(7)
posláno 0
Chtěla věřit
možná jen proto
aby si nemusela přiznat
tu vzdálenost mezi nimi
blízké daleko
na jedno nadechnutí
byla v jeho náručí
četl myšlenky
zatímco ztrácela hlavu
při pohledu do korun stromů
točil se svět
jinak
bylo lehké
naslouchat
koncertu očí
jiskřivé ticho barev
všech spekter
neviditelné propojení
zachvění v červencovém
dešti
který nemohli čekat
blížící se večer
dotěrný spád času
co se lepil na paty
a připomínal
že je čas
domů
jít
každý sám
si odnášel s sebou
jakousi jinakost
ve snaze vtisknout
kousek sebe do světa
toho druhého
nedalo se přehlížet
tu vzdálenost,
nedosažitelný paprsek
slunce
které už zítra
pro ně
svítit nebude.
přidáno 27.04.2026 - 09:34
Smutný konec.
přidáno 24.04.2026 - 21:13
Deníčkování.00: To jsem ráda, že báseň zaujala :).
přidáno 24.04.2026 - 15:15
Birtiri: jakoby ten text četl moje myšlenky
přidáno 24.04.2026 - 13:39
Psavec: Děkuji
přidáno 24.04.2026 - 13:39
Deníčkování.00: Děkuji za přečtení, jen se zeptám, jak je to myšleno?
přidáno 24.04.2026 - 01:40
Cítím každé slovo, jak kdyby bylo z mé hlavy.
přidáno 23.04.2026 - 23:33
Hezká.
přidáno 23.04.2026 - 09:15
Pěkná.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Barva zítřka : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Zájmena
Předchozí dílo autora : Cesta

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2026 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming