Barva zítřka

Chtěla věřit
možná jen proto
aby si nemusela přiznat
tu vzdálenost mezi nimi
blízké daleko
na jedno nadechnutí
byla v jeho náručí
četl myšlenky
zatímco ztrácela hlavu
při pohledu do korun stromů
točil se svět
jinak
bylo lehké
naslouchat
koncertu očí
jiskřivé ticho barev
všech spekter
neviditelné propojení
zachvění v červencovém
dešti
který nemohli čekat
blížící se večer
dotěrný spád času
co se lepil na paty
a připomínal
že je čas
domů
jít
každý sám
si odnášel s sebou
jakousi jinakost
ve snaze vtisknout
kousek sebe do světa
toho druhého
nedalo se přehlížet
tu vzdálenost,
nedosažitelný paprsek
slunce
které už zítra
pro ně
svítit nebude.