El Greco

Pohlédni rytíři k nebesům, otevři naposledy svá namodralá víčky studící při dotyku a prohlédni si všechny anděly, serafíny, svaté i cherubíny hrající na nebeské harfy tiché a jemné písně, zatímco vznešeně bílá se míchá s radostně žlutou u brány ráje! Křídla hladce víří vzduch země a nádherné ruce se natahují k tobě, aby vytáhli tvou krásu k nim mezi mraky hlazené křídly. Uprostřed všech čeká velký muž s milosrdnou tváří, sladkým úsměvem a bělostným hávem, který ve vlnkách vlastních pouze meditujícím říčkám spadá dolů a přikrývá sváté. Vedle tebe, rytíři, zástup tolika smutných tváří, jež nevidí hranu ráje, a ty pouze překrásně smutně ležíš ztuhle aniž bys na ně mrknul a jediným pohybem ukázal, že vše bude dobré. Proč jen mlčíš? A kdo se to schovává u mnicha v šedé kápy, která skrývá oči přetřené vlhkou mlhou a smáčené neradostným deštěm? Je to dítě? Ach, cožpak si padl v bitvě a syn tě vyhlížel, čekal na zářivého jezdce na plavém koni s mečem v rukou a milými rty za vousy? Andělé a serafíni a svatí a cherubíni zpívají árie.