Začátek zajímavý

Parádní. Obdivuji.

Ženská od rány, do živote velký plus. :-)

A přesto jsou chvíle, kdy se jablíčko rádo přikutálí zase zpět. ;-)

Inu, jsou orální praktiky a orální praktiky. :-D ... Úplně to vidím před očima, postarší pár, co spolu prožil už několik dekád a dokonale znají jeden druhého. :-)

Mě napadla jiná paralera:

Chodíš-li do mekáče,
Nenos doma tangáče.
:-D

Z nějakého důvodu mě zaujala, nějak se v ní v mém momentálním rozpoložení dokážu najít. Díky.

none: Ano ano, je. Bohužel i bohudík :-) .

tedy, trošku mě odrazuje délka tvé básně, ale přemohla jsem se a musím říct, že anotace vystihuje mé dojmy z ní poměrně přesně.. dá se to a není to nejhorší, ale za mě jen jednou..

človiček: nemám léto ráda.. ta nepřirozená vedra (nejenom) z člověka vysávají život..

Meluzina: děkuju, to mě těší :)

Singularis: ty tu báseň pojímáš příliš technicky, jak je tvým zvykem.. zkus trošku obrazotvornosti - pták přeci nemusí mít ve skutečnosti roztažená křídla, aby jimi něco zastínil..  vím, že na podzim nejsou stromy plné omrzlých jablek, ale když nějakou jabloň na podzim s pár jablky potkáš, je to prostě docela silný obraz, který na mě osobně dost působí a proto jsem ho vtiskla do básně.. třeba u nás na venkově to není zase tak vzácné..  a vlasy, zuby nebo nehty stromů.. ne, to fakt ne, to by zabilo všechno ;) listí či jehličí a kůra, to je v mých očích stromů šat..  je fajn, že aspoň cítíš trochu tu atmosféru, o to mi šlo, i když vím, že má báseň své rezervy.. díky za zastavení

Tolik let co naposled
co pak by si přál?
tolik let ptala ses?
Jakou radu by ti dal.

On pro tebe chtěl žít
jeho dny měla by sis vzít
Jeho památce úsměv dát
štěstí by on chtěl ti přát.

Tolik let co naposled
zhroutil se ti svět.
Snad pro něj,pro lásku
vykroč opět,již
nedívej se zpět.

Co si budeme namlouvat, systém mě nutí promlouvat.

Amelie M.: S černými ptáky je to složitější. Takto vypadá vrána: https://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Kr%C3%A4he_65(loz).JPG Takto havran: https://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Corvus_frugilegus_2.jpg A takto krkavec (ten je opravdu velký, až 50 cm!): https://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Corvus_corax_ad_berlin_0905
16.jpg A ještě je s nimi příbuzná kavka: https://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Dohle_(Corvus_monedula)_d1.
jpg A vtipné je, že v latině jsou tito všichni „krkavci“ (Corvus) a rozlišují se až druhovým jménem, zatímco v češtině se rozlišují už rodovým.

Nejpozitivněji na mě zapůsobily verše „Chvíle tiché nostalgie“ a „kdy je tak smutnokrásně.“ Celkově má ta báseň velmi silnou atmosféru, kterou ale při mé interpretace ruší drobné, ale o to výraznější odchylky od toho, jak ty věci vnímám já. Zatímco čepele trávy mi připadají přijatelnou metaforou, šaty stromů ne. Listí a jehličí přece ze stromů vyrůstají, není to něco, co by si koupily v obchodě; lepší by bylo nazvat je „vlasy stromů“, případně „nehty stromů“, i když tam by zase pro listí neodpovídalo to, že listí opadává, z tohoto hlediska by byly lepší „zuby stromů“; člověku sice zuby „opadávají“ nanejvýš dvakrát za život, ale připadne mi věrohodné, že některým zvířatům by mohly zuby vypadávat každoročně.

Nesedí mi sloka o křídlech; když vrána sedí na větvi, má křídla obvykle těsně kolem těla, takže moc nestíní, a uvážíme-li k tomu zřídkavý výskyt omrzlých jablek a celkový nezájem vran o jejich stínění, pravděpodobnost, že vůbec nějaká vrána svými křídly nějaké jablko v dané situaci stíní, je velice nízká, natož aby to byl obecný stav, jak to líčí tato sloka.

Zarazily mě kapky mlhy, protože jsem zvyklý/á mlhu vnímat spíš jako plyn, ale tam neodpovídá realitě moje představa, ty to máš správně. Mlha je tvořena malými kapkami a ledovými krystalky rozptýlenými ve vzduchu blízko povrchu země.

Tu kapku v předposledním verši pak chápu (snad správně) jako jednotku míry ve významu „trocha“.

Ale ta atmosféra je z toho hodně cítit.

Lidský svět je kulturně orientovaný na odpouštění.V kostelech se zdůrazňuje vykoupení spasitele.Ve skutečnosti máme přijmout odpovědnost za vše co pácháme.Ježíše bych moc rád zbavil role chříchožrouta (záměrně přemrštěno).Myslím ,že nám nikdo nic odpouštět nebude a neměl by.Úcta by nás vedla k rovnováze.A odpouštění které je v biologii duše důležité by probíhalo jen vzájemně a jen po zásluze.

Rozvoj ducha probíhá jako protipól pod tlakem hraniční meze,která dělí únosný od neúnosného.K zradě lidskosti dochází a docházet bude,ale je nám umožněno vybrat si role.O tebe strach nemám.dílo super

to je život

bezva text