Jarní vánky

Jarní vánky

Zpívám píseň jarních vánků,
těch co moje tváře pohladí.
V očích mám odlesk od červánků
a ptačí houfy kol mne dovádí.

Sám jsem pod jasnou oblohou
kde vznáší se jen z olší pyl.
Kde zeleň polí vloni zasetých
skládá hymnu stejně jako mistr Tyl.

Země voní ranní rosou,
když vláha v suchých stvolech jest.
A v botách promáčených kráčím
óó, tak daleko od rušných měst.

Tak zpívám píseň jarních vánků,
o tajemném lásky napětí.
Kdy v šumu větví z lísků zpučených
kouzlo jara ke všem doletí.

Slunce prohřálo již celou zem
a na mezích se včely prohání.
Óó jak do uší se libě zaryje,
když slavičí trylek v křoví vyzvání.

Nad polem si skřivan visí
a hlasitě si z výšky cvrliká.
A z jeho křídel, co se hbitě mihotají
pochopím, jak rychle život utíká.

Tak zpívám píseň jarních vánků
těch, co moje tváře pohladí.
A v očích mám odlesk od červánků,
které jarní štěstí nikdy nezradí.