Co všechno se vejde do mé dlaně...

Vstávám z postele a ještě zívám,
otevřu dlaň a jen tak se dívám.
Jen pár čar, co jako cesty se kříží
a já přemýšlím, co mne to tíží.

Není to zrovna to, co se mi líbí,
když dojde mi, že něco tam chybí.
A tak otázka na mysli mi vzejde,
co všechno do mé dlaně se vejde.

Nechám spadnout do ní kapku deště,
ale stále není to ono ještě,
přidám lístek vrby a stéblo trávy,
ale ani to nenaplní mé představy.

Ponořím se do nedávných vzpomínek,
sehnu se a přidám ještě kamínek,
sevřu dlaň pevně a zavřu oči,
vtom jak na kolotoči se hlava má točí.

V ten moment všechno mi dochází,
odkud ten pocit prázdna pochází.
Jako by zdálky ta slova zněla,
jak moc schází mi teplo tvého těla.

Ještě včera jsi v mé dlani byla,
a já vím, že jsi se jen tak nevytratila,
zítra se vrátíš, chytíš mne a budeš zpět
a já ve své dlani budu mít víc, než celý svět.