HLAD

HLAD



Z hřbitova se vracím domů
Třikrát zvoním u dveří
Maminka chce věřit tomu
Ale přesto nevěří

"Ty už máš být pět let v hrobě!"
Křičí s hrůzou ve tváři
"Já se vracím kvůli tobě."
Hněv se ve mně vytváří

Z maminky strach vyzařuje
"Není možná, nevěřím!"
Zpět do domu ustupuje
Přistoupím blíž ke dveřím

Nyní se je zavřít snaží
Není však již nejmladší
Já mám stále silnou paži
Ta tu krávu přetlačí

Dovnitř ihned vydávám se
Matku chytám za rámě
Jenom stěží ovládám se
Pláče přímo náramně

"Prosím odpusť, je to dávno,
trestný čin je promlčen."
"To je omyl milá dámo."
Hněvem jsem již pohlcen

"Vypadáš až příliš hmotně."
Říkala mi maminka
Řekl jsem jí "Táhni k plotně,
uvařit mi vřetýnka!"

V předsíni jsem usadil se
A čekal až dovaří
Svoje plány doladil jsem
Snad se mi to vydaří

Vstoupí matka do předsíně
A počne mi nadávat
Pootočím se k ní líně
"Nechápeš snad, že mám hlad?!"

"Synovraždu neodpustím,
co mě ale durdí víc,
pět let sousta neokusím,
a co mi dáš?" "Zhola nic!"

"Odejdi pryč, nech mě být!"
"Máš být mrtvý, vím to dobře!"
Tuhle ženu uzemnit
Je jak utnout jazyk kobře


Maminka mi ve tvář křičí
Nevnímám již ani hles
Vřetýnka na plotně syčí
Sousedovic štěká pes

Nezvládám již tuhle vřavu
Řekl jsem si "Nikdy víc!"
Mamince chci utnout hlavu
Sníst si oběd, a již nic

Úderem ji k zemi srazím
Do kuchyně vběhnu vráz
Vřetýnka pryč z hrnce házím
Na zem, teď je prázdný zas

Když se ku své matce vracím
Vidím, že se zvedá již
Hrncem ji do hlavy bacím
S nadáváním je teď kříž

"Co teď ksakru poobědvám?"
Zničil jsem si vřetýnka
Bordelu na zemi nedbám
Mrtvá leží maminka

Hned ji za kštici uchopím
Utrhnu jí paruku
Oči znechucením sklopím
Teď ji vleču za ruku

Na plný plyn trouba syčí
Já maminku porcuji
Tenhle zvuk mě přímo ničí
Klid v duši si vnucuji

Břicho mé už kručí hladem
Malý hrnec nestačí
Do garáže vcházím zadem
Pro nádobu jinačí

Velký kotel nalezl jsem
Maminku v něm usmažím
Pach krve nasávám nosem
Chuť svou brzy oblažím

Všechny čtyři plotýnky
Byl jsem nucen zapnouti
Ani kousek maminky
Moje srdce nermoutí

Do garáže zajdu zpátky
Zapalovač najíti
Flambované kostky z matky
Stačí lihem zalíti

Když se vrátím do kuchyně
Pronikavý cítím puch
Zapalovač stisknu plynně
Jisker houf pročísne vzduch

Od plotny se plamen vzedmul
Oheň místnost zaplnil
A nežli jsem zrak svůj zvednul
Výbuch město oslnil


Takhle skončí děti člověk,
který hladu podlehne.
Vzpomeňte si na středověk.
Zlý trest na něj dolehne.

Obžerství se trestá krutě.
Nežli sníte svoji matku,
raději si dejte kotě.
No, alespoň ze začátku...