Když ruce promlouvají

Ústa tvá mlčí, když ruce hovoří.
Vyvstane obraz až stíny pokoří.
V prstech jen úhel, žádná paleta.
Přesto jak živá, kytice vykvétá.

Tvá ústa mlčí, oči upřené,
dílo se daří,vlas padá z ramene.
Vzdouvá se hruď tvoje.
Z samého úžasu.

Hřbetem dlaně, stiraš pot,
svíci zbývá jen drobný knot.
Ústa dal mlčí, ruka co stvořila.
Přání bláhové, kéž kytka by ožila