Nejvíce mě oslovuje první dílko. Druhé je také fajn, ale jde víceméně o prostý obrázek bez přesahu. "Hraje barvami" je trochu klišé. Ale "háj hraje" vytváří pěknou aliteraci. Třetí dílko vidím problematicky. Je v něm položená otázka a zároveň je hned zodpovězená. Odpovídá na ni subjekt a tím vše uzavírá. Přemýšlím, jestli by to bylo možné přijmout v Santokově volné formě: "Kampak mě vede / ta zapadaná stezka?" Je to výdech do prázdna, do ticha. Čtvrté dílko chápu jako očekávání, že deštík zvedne hladinu a voda protrhne hráz z listů.

kmotrov: Díky, Kmotrove, za kritiku. To první haiku je tak trochu cvičením na zpřítomnění minulého času. Z bíla sněhu zbyla jen bílá chudobka. Samozřejmě, to, že před pár dny ležel na louce sníh, nesu ve své paměti. Ale nějak se vždy té minulosti dotýkáme, teď mě napadá haiku, kde si básník zranil chodidlo o hřeben své zemřelé ženy. To, že zemřela, nese básník také ve své paměti. Na druhou stranu to není vydedukované. Že jde o zemřelou ženu či o včerejší sníh je skutečnost.

Dobrá miniaturka, jen tu Čínu nedoporučuji.

Snad se to změní.

Hezky jsi to poskládala.

Tak tedy doufej a nezoufej.

Wota: vďaka

Krásné.

Karpatský: Změněno.:-) Díky za radu.

Psavec: diky za pochvalu, vážený kolego :)

Libí.

Že zivota

Přikovejte mi na nohu další kovadlinu, ty tři odtáhnu hravě.

Najviac sa mi páči tretie ale zmenil by som v ňom okamih očakávaný v budúcom čase na prítomný, charakteristické pre haiku je, že sa odohráva tu a teraz.

Hezká, nějak jsem ji přehlédl.

já, okouzlen možností létat, nekopu...

Sasanka: a v tom to je...dum spiro spero, dokud dýchám, doufám, je motto nějakých vojáků. Obrácené dum spero spiro, dokud doufám, dýchám, je moje vyjádření stavu žalu...

Ještě k prvnímu:
Přiznám se že mě tolik neoslovilo. Nevím jestli větou před pár dny sníh nevstupuješ příliš do textu. Je tu něco co je dnes a něco co bylo, co je mimo přítomný obraz.

Karpatský: Zdravím. Já měl v tom haiku původně sedmikráska, ale přišlo mi to nějak dlouhé, třebaže nebazíruju na počtu slabik. Navíc ta chudobka evokuje cosi zranitelného, křehkého a prostého, jako bývají zranitelní chudí lidé. Díval jsem se na vaši slovenskou chudôbku, je synonymem pro bídu, nemajetnou vrstvu obyvatelstva ale i ubohost. Navíc je to i žlutá květina (chudôbka vždyzelená, Draba aizoides), česky chudina vždyzelená. Naše sedmikráska chudobka (Bellis perrenis) je drobný bílý kvítek, který, jakmile je pár dní nadprůměrná teplota, vykvete třeba i v lednu. Asi se v tom haiku vrátím k sedmikrásce, navíc mi nedošlo, že chudobka evokuje Karafiátovy Broučky, a to jsem neměl v úmyslu.

Nemám námitky, odpovídá mému nitru. Precizní práce. Ale je to obráceně spiro spero a nebo taky ne ;)