- Střípky života -

Ze střípků našich dnů
si večer postavím dům
A čím víc vedle tebe spím,
tím míň se ztrácím v sobě

Jsi jako světlo po kině,
co ještě chvíli zůstává v očích

Miluju tvoje zvláštnosti,
jak déšť miluje střechy hlasitě a bez studu
A možná je život jen dlouhá cesta
k jednomu známému pocitu

K tomu,
že někdo vezme všechny tvoje chaosy,
položí je vedle svých
a nic nemusí mizet

Že se poprvé nemusíš zmenšovat,
aby tě někdo dokázal milovat

A pak pochopíš

.
.