|
|
Ze střípků našich dnů
si večer postavím dům
A čím víc vedle tebe spím,
tím míň se ztrácím v sobě
Jsi jako světlo po kině,
co ještě chvíli zůstává v očích
Miluju tvoje zvláštnosti,
jak déšť miluje střechy hlasitě a bez studu
A možná je život jen dlouhá cesta
k jednomu známému pocitu
K tomu,
že někdo vezme všechny tvoje chaosy,
položí je vedle svých
a nic nemusí mizet
Že se poprvé nemusíš zmenšovat,
aby tě někdo dokázal milovat
A pak pochopíš
.
.
si večer postavím dům
A čím víc vedle tebe spím,
tím míň se ztrácím v sobě
Jsi jako světlo po kině,
co ještě chvíli zůstává v očích
Miluju tvoje zvláštnosti,
jak déšť miluje střechy hlasitě a bez studu
A možná je život jen dlouhá cesta
k jednomu známému pocitu
K tomu,
že někdo vezme všechny tvoje chaosy,
položí je vedle svých
a nic nemusí mizet
Že se poprvé nemusíš zmenšovat,
aby tě někdo dokázal milovat
A pak pochopíš
.
.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
- Střípky života - : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Dospělost
Předchozí dílo autora : Souhra chaosu

