|
|
Přijde den, kdy si raději vybereš klid než drama.
Ne proto, že bys ztratila jiskru, ale protože pochopíš, že klid má někdy mnohem větší sílu než všechny hlasité emoce světa.
Kdy si vybereš jistotu místo bouře.
Protože některí lidé přijdou do života jako ohňostroj
krásní, hluční, oslniví… ale stejně rychle zmizí.
A jiní jsou jako světlo v okně.
Kdy si vybereš zajištění.
Ne kvůli luxusu.
Ale kvůli tomu pocitu svobody, že můžeš kdykoliv kamkoliv.
Že nemusíš mít sevřený žaludek z budoucnosti ani počítat, jestli ti život zase vyjde jen tak tak.
Protože klid není jen o emocích. Někdy je i o tom, že si můžeš dovolit vydechnout.
Kdy si vybereš humor místo napětí.
Protože život je strašně dlouhý na to, aby se jen řešil.
A člověk, který tě rozesměje i během úplně obyčejného dne, je často vzácnější než někdo, kdo umí jen velká gesta.
Kdy si vybereš průbojnost nad přizpůsobováním.
Přestaneš se ohýbat do tvarů, které se líbí ostatním, ale nejsou tvoje.
A zjistíš, jak osvobozující je říct si o to, co chceš, bez pocitu viny.
A možná právě tehdy pochopíš,
že to nejhezčí v životě často nepřichází hlasitě.
Nepřijde jako bouřka.
Spíš jako pocit, že je ti vedle někoho i vedle sebe samotné nějak lehčeji.
Kdy si přestaneš plést nedostupnost s tajemstvím.
A chaos s vášní.
Protože opravdové věci tě nemusí neustále nutit pochybovat.
Kdy pochopíš, že dospělost možná není o tom mít všechno perfektně vyřešené.
Ale o tom vědět, co už si do života nechceš pustit znovu.
Kdy ti přestane imponovat poloviční snaha, prázdná slova a lidé, kteří přicházejí jen tehdy, když se jim to hodí.
A začneš si víc vážit konzistence.
Toho tichého jsem tady, které nemusí být každý den vykřičené, aby bylo opravdové.
A možná si jednou uvědomíš,
že největší luxus není drahé auto, exotická dovolená ani dokonalý život na pohled.
Ale obyčejný pocit klidu.
To, že večer usínáš bez chaosu v hlavě.
Že se nemusíš bát zítřka.
A že vedle některých lidí konečně nemusíš být menší, tišší nebo opatrnější verzí sebe sama.
Protože to nejhezčí nakonec často není to, co tě rozbouří.
Ale to, co tě uklidní.
Ne proto, že bys ztratila jiskru, ale protože pochopíš, že klid má někdy mnohem větší sílu než všechny hlasité emoce světa.
Kdy si vybereš jistotu místo bouře.
Protože některí lidé přijdou do života jako ohňostroj
krásní, hluční, oslniví… ale stejně rychle zmizí.
A jiní jsou jako světlo v okně.
Kdy si vybereš zajištění.
Ne kvůli luxusu.
Ale kvůli tomu pocitu svobody, že můžeš kdykoliv kamkoliv.
Že nemusíš mít sevřený žaludek z budoucnosti ani počítat, jestli ti život zase vyjde jen tak tak.
Protože klid není jen o emocích. Někdy je i o tom, že si můžeš dovolit vydechnout.
Kdy si vybereš humor místo napětí.
Protože život je strašně dlouhý na to, aby se jen řešil.
A člověk, který tě rozesměje i během úplně obyčejného dne, je často vzácnější než někdo, kdo umí jen velká gesta.
Kdy si vybereš průbojnost nad přizpůsobováním.
Přestaneš se ohýbat do tvarů, které se líbí ostatním, ale nejsou tvoje.
A zjistíš, jak osvobozující je říct si o to, co chceš, bez pocitu viny.
A možná právě tehdy pochopíš,
že to nejhezčí v životě často nepřichází hlasitě.
Nepřijde jako bouřka.
Spíš jako pocit, že je ti vedle někoho i vedle sebe samotné nějak lehčeji.
Kdy si přestaneš plést nedostupnost s tajemstvím.
A chaos s vášní.
Protože opravdové věci tě nemusí neustále nutit pochybovat.
Kdy pochopíš, že dospělost možná není o tom mít všechno perfektně vyřešené.
Ale o tom vědět, co už si do života nechceš pustit znovu.
Kdy ti přestane imponovat poloviční snaha, prázdná slova a lidé, kteří přicházejí jen tehdy, když se jim to hodí.
A začneš si víc vážit konzistence.
Toho tichého jsem tady, které nemusí být každý den vykřičené, aby bylo opravdové.
A možná si jednou uvědomíš,
že největší luxus není drahé auto, exotická dovolená ani dokonalý život na pohled.
Ale obyčejný pocit klidu.
To, že večer usínáš bez chaosu v hlavě.
Že se nemusíš bát zítřka.
A že vedle některých lidí konečně nemusíš být menší, tišší nebo opatrnější verzí sebe sama.
Protože to nejhezčí nakonec často není to, co tě rozbouří.
Ale to, co tě uklidní.
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Dospělost : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Předchozí dílo autora : - Střípky života -
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
matzas [15], SnakeEyes [13], Vladimír P [12], Vanlis [8]» řekli o sobě
Lizzzie řekla o Severka :jedna z nejcitlivějších básnířek, ketré kdy tento server poznal:)...vížím si toho, že ji znám...i osobně...slunečnice!!!:)

