- mezi dechem -

Tvoje rty jsou blízko, až přestávám dýchat,
každej pohyb říká, že nechceš už spěchat
Prsty mi kloužou tam, kde to znáš,
a v očích máš přesně to, co si nepřiznáš

Ticho je těžký a tělo už ví,
že tohle se zastavit nedá, i když se to nesmí
Blíž než je správný, blíž než je hra,
a v tomhle momentu mizí všechno
možná

Dech na krku, kůže se zachvěje znova,
nepotřebujem věty, zbytečný slova
Stačí jen pohled a lehký tlak,
a víš, že teď už není cesty zpátky,
tak

.
.

Není to něžný, je to spíš hlad,
co roste pod kůží a nedá se vzdát
A možná že síla není bránit se dál,
ale povolit všechno
a nechat to hřát