tvojegps: jayjay: Eliška Vobrubová: Drahý psanci. Je jedna veľmi dôležitá vec, ktorú si je pri hodnotení diela treba uvedomiť. Kto je autor diela? Ako zapadá dielo do jeho tvorby a štýlu? Homér je nekonvenčný. Jeho tvorba je často zameraná na to, aby čitateľa šokovala, robí si srandu z tradičných foriem, ignoruje písané aj nepísané pravidlá, ktorými sa riadia iný autori. V podstate mu je úplne jedno, že sa vám jeho tvorba nepáči, naopak je jeho cieľom vás pobúriť. ( veď nakoniec aj v profile má napísané "Kritika: Je mi to jedno..."

Takže čo od neho vlastne chcete? Toto je Homér, ber alebo nechaj tak. Nič iné aj tak nedostaneš. Toto dielo presne zapadá do celej jeho tvorby. HOWK.

jayjay:
S pravdou se to má asi tak jako třeba s demokracií, prostě budˇ je nebo není.

Eliška Vobrubová: Existují i pravdy nepoctivé?

Neviem, či si to uvedomuješ, ale toto je tvoje dielo s číslom 1000. Myslím, že k dôstojnému číslu je to aj dôstojné dielo, ktoré v čitateľovi prebúdza predstavivosť a možno aj spomienky, lebo podobné príbehy sú až príliš často súčasťou života.

Matttyna:
Jaký ty poctivý pravdy máš na mysli? Nějak je tam nevidím...

O čem báseň pojednává, netřeba se ptáti. Ale co na to říct? Pláč nad rozlitým mlékem... kdo čím zachází, tím také schází... a ještě by se mi chtělo dodat: jojo, to se stává, když básnický subjekt myslí něčím jiným než hlavou (případně srdcem)... ačkoli plyne z textu, že původní láska byla oboustranná.
K textu: Je to dosti mnohomluvná epika prokládaná lyrizujícími prvky přírodními, patrně z rodu "terapeutických" básní; rytmicky pokulhává, někde napadá na obě nohy:-(, takže čtení je někdy dost krkolomné, verše neobjevné, spíše banální. Mnohomluvnost ubírá sílu výpovědi, chtělo by to škrtat, škrtat, škrtat, neboť je moho masa slov na poměrně jednoduché kostře příběhu a výsledek působí jako banalita.
Bůh netrestá, "zavaříme" ("zaváříme") si sami.
Text se hemží chybami, abych tak řekla po moravsku: Je jich tam nepočítanéch...a popravdě, nechce se mi je vypisovat, je jich tam fakt moc - třeba na nějaké přijdeš sám:-)

Tohle mě baví..

Eliška Vobrubová: Dej mi pokoj.

Eliška Vobrubová: Ráda komentuješ moje díla že ?

PS: Tak je třeba se možná i dívat na poezii jako takovou. Naše domečky z lega budou z dílků, které nejsou naše, které už použil někdo před námi, ale kritikové budou hodnotit výsledek.

Umělé?

Umělé? Nejsou snad ti nejmladší básníci na začátku své hvězdné dráhy vždycky nejvíce ovlivnění slovníkem a frazeologií těch starších a osvědčených autorů? Dá se vůbec mluvit o umělotině, když mladá autorka hledá cestu z chaosu osvědčených kýčovitých frází, které nejsou její, aby vyjádřila vlastní myšlenku?

Staví básničku jako z domeček z lega, ale jednotlivé díly jsou už prefabrikované. Bude nejspíš ještě chvíli trvat, než do své=ho díla začlení své vlastní. Ojedinělé. Já tohle dílko vnímám jako jedno z nejpovedenějších básnických cvičení.

To asi záleží na životní filozofii. Některým hold místo zámku stačí pastouška a mají klid.

puero: Děkuji za komentář

Sokolička: Což o interpunkci, o tu by nebylo, ale co chybí, je dyakritika.:-)

Heuréka! Autor i s odstupem času ví, o čem (pro něj) báseň je!
A zdalipak autor ví, proč ji zařadil do básní pro děti? Zdalipak mi odpoví otázky? Či se i s nimi už vypořádal prostřednictvím reakce ze 6. 5. odpovědí na adresu tvojegps?

Vskutku je příjemné, když někdo tvého věku si všimne toho, čeho sis všimla ty. Svatá pravda, je to tak, jak píšeš.
To, že to může působit jako klišé, je zapříčiněno dle mého soudu nikoli obsahem, ale formou. Příliš mnoho stejných znění může působit s prominutím nudně, forma se vyžije a může i "převálcovat" obsah. Stále opakující se model nemůže gradovat vyznění v souladu s obsahem.
Myslím, že by ti nedalo mnoho práce do textu "sáhnout" a zkusit nějaké variace na "ale málokdo".

Nezbývá než bloumat. Jak komu...
Nezbývá než bloumat? Nikoli, neb každá situace má víc než jedno řešení, obvykle alespoň dvě.
Beze smyslů snažit se něco zkoumat, to věru nejde. Dokonce si nejsem jista, je-li možná nějaká snaha...
K pochválení je dle mého soudu to, že text není zavalený lavinou slov. Ke zlepšení by bylo ale přesné, přesnější vyjádřování, odvšeobecnění a dle mého zřetelnější stanovisko autorovo.

Dokáži pochopit, že má člověk něco na srdci natolik, že ho to "zavaluje" a je toho tak plný, že TO "musí ven". Problém je v tom, jak sám píšeš, žes to psal "dost narychlo". Tedy vyřešils pro sebe "musí to ven", ale přitom zůstalo. Text tudíž trpí mnohomluvností, v které se ztrácí výpověď i čtenář (aspoň já ano). Je to škoda, protože je z textu cítit, že to není autor, kdo je tady "vedoucí". Textu chybí odstup, krok stranou, nadhled, přetavení prvotního impulsu do přesného a jasného výrazu (některé formulace jsou příliš obecné, až působí jako fráze nebo klišé, některé zbytečně šroubované, zkrátka neříkají nic). Někde v hlubinách textu lze matně tušit témata (možná, že by z tohoto "náčrtu" dalo vytěžit i více básní, více výpovědí a jasných sdělných textů, neboť v množství slov je - nebo by mohlo být - zašifrováno více témat).

???? Mohli by jsme???? si dané pravdivosti....

Poměrně povedené. Jsem rád, že se zde najdou i povídkáři.

Jaksi nerozumím v reakci na komentáře tvému výroku o podvědomí (někdy též nazývaném nevědomí). Myslíš si skutečně, že cesta k porozumění básně vede přes podvědomí? Myslíš si skutečně, že to, co nás odlišuje od zvířat je podvědomí?