Eliška Vobrubová: Proč opravovat když je to v komentáři, když to bude zajímat ať si přečtou komentář, moc děkuji.

ARA: Nebyla, zatím nepropadám, ale o čísla se fakt nezajímám :)

V komentáři přepsaná báseň je gramaticky správně, tak opravovat můžeš podle ní.:-)

morbidní asi jo, ale jinak v tom bohužel nevidím moc básnických střev...proč je třeba I on dostal se?...líp zní I on se dostal...

trochu se děsím co budu mít v pondělí k obědu... zážitky ze školní jídelny se rovnají nočním táborovým bojovkám, ale stím rozdílem že na ty bojovky ráda vzpomínám :D

Ještě jednu poznámku. Nemyslel jsem bolest hlubší ve smyslu těžší patologie. Ale třeba starší a ne zcela zahojenou. Ne docela poznanou a uvědomovanou. Takovou, která pak může prosakovat a kalit světlé dny pocity z neznámých zákoutí duše. :-)

Eliška Vobrubová:Děkuji teď mi řekni co opravit když od tebe to mám jsem rád, že poezii mou tě zajímám.Doopravdy jsem rád, že jsi úpřimná snad ty a má má dívka je úpřimná.

To by šlo:-)
Úsporné ve slovech, imaginativní. Jasné a přesné obrazy skládají působivý celek. Nastolený řád textu jakoby rozbit zvláštnostmi - kandovaným pohledem a úhořem - ale oba prvky podtrhují výpověď textu. Kandovaný pohled není čerstvý a svěží, zrovna tak jako kandované ovoce není čerstvé a svěží, natož šťavnaté - je to přeslazená /a někdy i docela tvrdá, pro někoho i nechutná/ konzerva. A představa takového pohledu - brr. Dostat na Vánoce výprask - už to samo o sobě je dost tristní, natož pak úhořem /ať už je úhoř jenom ryba, která, pokud vím, není v našich končinách úplně běžná, a nebo dokonce je úhoř rybou, která svým tvarem připomíná nějaký nástroj exekuce jako třeba řemen/. Pramálo radostné dětství...

S vědomím toho, že je to tvé první dílo zde zveřejněné, i toho, že jsi mladá adeptka básnictví (která trochu kritiky snese, ale já mám s tímhle vymezením problém, protože nevím, co ta trocha obnáší), se přece jen pokusím napsat své reflexe na tvou báseň.
Přes opakované čtení a zkoumání textu jsem bohužel nepřišla na to, co symbolizují dvě spojené ruce - má to být Vášeň a Něha?
Jestliže ano, pak ale jsou to dva subjekty, leč ty mluvíš o jednom někom (něčem) proplétajícím se osudem naším, tak mne to mate.
Další nejasnost pro mne vyvstává z toho, že mi z textu není jasné, k čemu se vztahují další dva verše první sloky - pramení to z toho, že na začátku nevím, o kom (o čem) je řeč, tudíž se mi nedaří přijít na to, proč je láska přirovnávána k muce ani kdo to nad naším blahem bloumá. Až teď, když jsem se rozhodla napsat ti své postřehy, mne napadlo, že druhá sloka patrně má pojednávat o vášni, ostatně je tam o ní řeč, a možná, že třetí potom o něze (po tvém líčku kanoucí slza - může být i z něhy), ale je to s prominutím dosti štroubovaně vyjádřeno. Problém vidím v užívání přídavných jmen slovesných (probouzející se, tančící, bloudící, kanoucí) a to z těchto důvodů:
a) Použití přídavného jména slovesného má výpovědní hodnotu jen v tom případě, že posléze následuje, co se stalo dál (například: muž řídící automobil, prudce zabrzdil), neboli milenci probouzející se za rozbřesku - a co dál?; totéž se týká i následujícího verše "po obnažené kůži tančící paprsky" - a co dál udělaly, způsobily ty paprsky? ... platí i pro prsty bloudící po nahých zádech i pro po líčku kanoucí slze...
b) Proč by se milenci nemohli jednoduše probouzet? Zněl by verš pak: Milenci probouzejí se za rozbřesku; a následující: po obnažené kůži tančí paprsky - a oba verše by měly logickou stavbu.
Zůstanu ještě u druhé sloky: Třetí verš začíná slovy ta vášeň - jaká ta vášeň? Z probuzení milenců, z tančících paprsků?
A úplný závěr básně: "jsem si jist, že mne skrze tebe zasáhla můza" - jak souvisí s předchozím textem (patrně jsi měla na mysli, že láska může mít vliv na tvořivost a probuzení například potřeby vyjádřit se veršem), leč skrze koho (nebo co) dotyčného mluvčího zasáhla múza (píše se správně múza, nikoli můza:-)).
Ještě upozornění na chybu (možná jen překlep), ale správně má být nad naším blahem místo nad našim blahem a tančící paprsky místo tančíci.
Tož tak. Nevím, je-li to pro tebe únosná míra a rozsah komentáře, ale věz, že vše, co jsem napsala, jsem napsala ve snaze ti pomoci, neb doufám a věřím, že ještě něco buď napíšeš nebo napsané už máš a ku čtení sem dáš. Někdy někteří autoři argumentují tím, že důležité je pro ně, jak oni svému dílu rozumějí, a že nepíší pro komentátory a jejich komentáře. To je zajisté pravda, na druhou stranu, zveřejněním díla musí autor počítat s tím, že nějakého ohlasu se mu dostane, neboť vzniká předpoklad, že někdo si text přečte. Aby čtenář mohl souznít s autorovým dílem, je dobré, když je dílo napsáno srozumitelně (a to není v žádném případě výzva k polopatismu). Někdy se ale prostě může stát, že se chceme vyjádřit neobvykle, a ono se nám to trochu zašmodrchá:-) Přeji ti mnoho zdaru v dalším psaní.:-)

To nadšení je dojemné. Třeba už v tom, že Ti nestačí RADOSTÍ ale Z RADOSTÍ. Zřejmě to dokazování lásky nevystačí jen s tím jedním popsaným způsobem. A to je jistě moc dobře.... A výraz zaústit? Proč ne? Ale možná to upřímné nadšení vede k volbě slov, která jsou na úkor "melodie".

Líbí se mi krvavé provedení. Líbí se mi celkem i atmosféra (působila na mně takovým tím krásným šedým a chladným dojmem).
Některé nesrovnalosti s naší realitou (kupříkladu to, že policistka by nedostala takový příkaz) bych opravdu neřešil. Svět, ve kterém se tato povídka odehrává, může být velice odlišný od toho našeho.
Souhlasím ale s Fúrií. Nějak jsem neměl důvod hrdince fandit. Nějak jsem neměl zvláštní důvod nenávidět toho vraha. Možná by opravdu pomohlo, kdyby konec byl jiný (dostala by příkaz ho jen zadržet a předat úřadům, ale neučinila by tak; nepovedla by se jí pomsta a sama by se stala oběťí,...)

Nebyl kdysi A. Einstein na propadnutí z matiky? Myslím, že ano. :-)

Fila: Děkuju :) Ale tohle není pro mého momentálního přítele :D Spíš to byl takový úryvek z minulosti...

Já ti to přeju... :D

Je to možné...

ARA: To si zas nemyslím....Chytrá moc nejsem, nejde mi matematika, dějepis, fyzika a chemie. Dělám jen to, co mě baví. Moudrá též ne...přemýšlím o věcech, které nám puberťákům nezajímají, ale jsem jedna z vyjímek...Jsem prostě jiná než ostatní.

:-) Milé, hravé:-)

1kor13: Pokud je cilem autora sokovat a vymanit se z tradicnich forem, necht to udela. Tohle se mu nepovedlo.

Klidně mi tykej. Nevím, jak nejlépe začít. To Tvoje dílko mne vyděsilo. Kdybych necítil právě tu bolest, řekl bych, že je to jen dekadentní. I s přihlédnutím k tomu, co jsi napsala předtím. I bolest, která nemá prameny hlubší a je jen reakcí na současné zklamání nebo nelehké a neuspokojivé prožívání světa (vztahu) může způsobit, že se člověk vyjadřuje temně. Ale tak temně... ? Myslím, že tak temně se může vyjadřovat jen ten, jehož bolest má ještě hlubší prameny. A ty právě chladí život. Něco, co dává zhořknout i tomu, co by jinak tak hořce nechutnalo, nebo by se to nechtělo polykat. Nebo by se to i vyplivlo. Ze života. A pak by se mohlo žít zas nějakou kvalitu. Hlavně asi citovou kvalitu. V níž by bylo milování. Ne ponižující bolestiplné uspokojování na chvíli. Jen jako náplast na neuspokojení.

Naopak. Řekla bych, že chápete. Já bohužel nevím, jak si vyložit 'bolest která chladí život' a velmi by mě to zajímalo.