Yasmin: děkuji:) vím, že mám i lepší, ale tato má pro mě taky hluboký význam.

u toho slůně jsi měl závorku, už opraveno koukám, jinak slovo je v pořádku :)

když se uleví, je to nejlepší...říkám tomu vypsat se z podoby ;)

jo! povedená!

moc krásná :o).

To.

Díky za komentář.

co to proboha zase vylezlo z kanálu???

Siggi díky už jsem to opravil.

Psali jsme to dva, každý vždy kousek, s tím, že jsme si dali hlavní téma (dívka z lesního ovoce), které se může kamkoliv rozvinout, tudíž proto ne dada začátek a poté dada rozjezd, jelikož jsme potřebovali nějaký základ, na jehož základě bude možno se odvázat ;).

Pája: hezký

LUKiO:
dávám Ti za pravdu, slova českého jazyka by měla zůstat tak dokonalá a krásná jako jsou...
btw. slůně by mohlo být dobře, ne?..
a taky Ti děkuju za hodnocení...psal jsem ji chvilinku, skvělý na tom bylo, že se mi pak ulevilo... a byla to má první

o gramatice se už tady vedlo hodně diskuzí...gramatika je součástí textu, jedna chyba se dá přehlídnout, stane se, ale když jich je víc, dokáže to shodit jinak kvalitní dílo, a pár jich tam ještě máš: těd, slůně)

jinak u tebe mi přišel o dost lepší začátek než konec

Eliška Vobrubová:

děkuji, tolik se lpí na správné gramatice?

Děkuji pani Eliško a dobrý večer, no pomali noc.
Zase čárky kde nemají být a ty hrubky, nevim nedokáži si to stále nějak vyskloňovat, ještě jednou děkuji a hned to opravim.

co pro ni znamenám.... nikoli co pro ní znamenám
jak frankovka, ona nebyla.... nikoli jak frankovka,ona nebyla

Kdesi v dáli jsme viděli oslnivou zář, .... nikoli Kdesi v dáli, jsme viděli oslnivou zář,
Jejich oči planuly a rety se usmívaly,... nikoli Jejích oči planuli, a rety se usmívaly,
při jejich ladné chůzi ňadra se zvedaly..... nikoli při jejích ladné chůzi ňadra se zvedaly.
my slyšeli pochodem..... nikoli mi slyšeli pochodem...
Všichni z nás měli tváře..... nikoli Všichni z nás, měli tváře
my bojovali..... nikoli mi bojovali
pokaždé byly náš sen.... nikoli pokaždé byli náš sen (pakliže vojáci při usínání snili o dívkách či ženách)

Vyjadřování je krkolomně komplikované.

Eliška Vobrubová: WoSC: Ano, metrum by mozna chtelo doladit.

Yarrod: WoSC: Souhlasim a dodavam — A co na to pisatel? Kde je jeho nazor? Na co prisel on?

Rytmicky to kluhá.

Empatie neboli vcítění označuje porozumění emocím a motivům druhého člověka. Pro schopnost empatie je užitečné umět odložit svoje vlastní názory, hodnoty a předsudky. Jde o to být schopný pochopit jak a proč člověk jednal tak, jak jednal, jaké z toho má pocity a jaký má na kterou věc názor, kdy jedná proti svému přesvědčení a kdy se naopak to, jak se chová navenek, plně ztotožňuje s tím, co cítí uvnitř. Ohromným skokem kupředu je, pokud se dokážeme oprostit od vlastních hodnot, pocitů, asociací, názorů, předsudků…, a přijmeme ty jeho a pokud možno známe jejich příčinu nebo důvod.

Po mnohonásobně opakovaném čtení se mi však stále nedaří přijít na to, jak báseň souvisí se svým názvem (nebo naopak). Nedozvídám z básně, kdo je ten rozsévač bolesti a jaké, nevím v jakých hloubkách se topí, ne plave, básnický subjekt a utajeno zůstává i to, kdo je ten káraný, který se zřejmě chová jako velký pán, a co provedl. Ani není jasno, jakou a čí zlobu zpracuje básnický subjekt a kamže ji pak zpracovanou pošle - tedy co značí "domů, do tvého duševního hrobu". A ani poslední dvojverší, které by mělo být pointou, a po formální stránce je, neboť je to konec, ke kterému celý text směřuje, mi odpověď na otázku jak text souvisí s názvem (nebo naopak) nedává, neboť "Poučíš se? Je mi to fuk./Soudit tě nebudu. Bůh suď." mi se schopností empatie neladí.
Text působí jako zatěžkaný emocemi a z toho plynoucím pathosem; bez odstupu a obrazného vyjádření. Ve výsledku proto působí jako snůška nic nevypovídajících vět, jakž takž zveršovaných (kupodivu "Žertem se budu snažit tě poučit,/že není správné hrát si s čertem." se z veršování z neznámého důvodu vykloubí, nehledě na to, že zas není jasno, s jakým čertem není radno si hrát a komu je tato poučka určena...), aniž by bylo zjevno, o čem báseň vypovídá.