Našeptávači

Nasáklí Temnotou, uvězněni v tomto ubohém těle. Jak rádi bychom si užili vraždění, ach ano, slyšet řev mučeného je pro nás rajskou hudbou. Každá část jeho těla třesoucí se hrůzou, rozvibrovaný vzduch, moc nad jeho duší. Poslouchat prosby, pláč a poslední vzdechy. Byli jsme dokonalí ...

Vše nám vzali, vytrhli nás z naší přirozenosti a odmrštili tam odkud se už nedokážeme vrátit. Lovili nás jako zvěř, nejspodnější tvory na zemi. A my se nemohli bráni, vzali nám naši podstatu, naši touhu, naši lásku.

Čekají, že tady shnijeme a upadneme v zapomnění, do časů nicoty, až umřeme s tímto tělem.
Ale my jsme to co jsme. Nikdy nebudeme jiní a vše co nás činí námi nikdy nebude zničeno, protože my jsme Našeptávači, bez nás by svět neexistoval.

V měsíčním lesku, slunce se odráží,
do světa vcházíme s nohou na zápraží.
Ať jdeme kamkoli, nechá se vést,
má jen jednu volbu, nechá se svést.
Pak až dojdeš kam jsi chtěl,
vzpoměn na co jsi zapoměl.