jayjay: Od desíti k pěti? To víš, chci být jednička jako ty

Inu, a já se těšil, kdy přijde řádek začínající: Tři osoby...

Sice mi "jednou v škole" připomnělo hodiny ruštiny, ale jinak to bylo bezva. Pointa mě opravdu překvapila :-)

Homére, Homére, jde to s tebou od desíti k pěti :-D

komu nezemře člověk- jeho podvědomí, ten nenajde cestu k myšlence, ne?

[Komentář porušoval pravidla serveru a byl smazán. Admin.]

V tom pripade bych nasel jine vyrazy misto "Krok do neznama" to pusobi jako neco uplne ciziho, ne neco noveho.

A "pro mě nic nevěstí." me spis prislo jako, ze nevis jestli je jeste dama. Takze podle tveho vysvetleni bych to taky preformuloval;-)

Gladiátor

Výborně, sebekritický pohled s odstupem:-) Myslím, že by stálo za to text dodělat a předělat - nedalo by to po mém soudu moc práce a výsledekem by mohl být čistší, sevřenější, možná i hravější a odlehčenější, a tím i účinnější text. Tak do toho:-)

Eliška Vobrubová: HA! :-D Čekal jsem kritický komentář v první řadě. No ono je to celé o tom, že na člověka občas padne špatná nálada. To je ta porucha. S tou třetí slokou máš rozhodně pravdu je to jen vata a pouhé konstatování, když se na to podívám sebekriticky, tak tam opravdu vůbec nic nedělá - nemá pražádný význam.

tvojegps: Takhel ex post už to radši nechci pojmenovávat. Jinak díky moc za kritiku... A k prvnímu čtyřverší...
První krok do neznáma měl samozřejmě značit začátek něčeho, rozhodnutí (které se týkalo nás dvou) a druhá část že si prostě nedělám hlavu z toho, jaká je. Ať se bude houpat dlouho, tak to je v pořádku... Doufám, že jsem to vysvětlil dobře :)

trenérka: Mně je to milé, když chlap umí něco napsat pro děti a nestydí se za to. A když se mu to navíc i povede.

To by šlo.:-)
Hezký, hravý a humorný text s překvapivou pointou.
Dokáži si představit, že by se Dračí pomsta dětem líbila.

Homer: jsi si jisty, ze uz to byla kocovina? Me to pripada jako zvatlani nejakyho ozraly. Nevim jesi je to dilo na presentaci, spis do suplicku.

Tohle má být pro děti?
Jak to v nich rozvíjí obraznost? Jak a v čem by se mohly děti s tímto textem identifikovat? Jak a čím rozvíjí jejich estetické vnímání? Čím je pobaví a obohatí?

Pro děti? No nevím...Nepoznávám cíl - dětského čtenáře.

Yasmin: Děkuji uctivě. Není větší pocty autorovi, než když báseň ve čtenářovi něco zanechá :)

Jsem ráda, že potěšil. Teď ale možná já nepotěším. Mám totiž za to, že ony citáty se vztahují i k básni, proto jsem je tam dala. Třeba celá třetí sloka je pouhým konstatováním všeobecně známých faktů, a to zcela všednodením způsobem. Nepřináší nic nového ani ve výrazu ani věcně, ba ani v básni (co by se stalo, změnilo, kdyby tam ta sloka nebyla?). Text místy rytmicky kulhá (někdy je to slovosledem, někdy přebytkem slov). Pocity špatné jak meč? A z čeho? Z deště? A co visí ve vzduchu? Zřejmě tlaková níže (nebo výše? izobary?), když mraky hlásí poruchu. Šrámy na duši z dlouhotrvajícího deště - tomu bych rozuměla, to mívám taky, ale co ten Damoklův meč? Kde se z deštivého počasí vynořil? A co teda visí ve vzduchu, že máš (z toho?) poruchu? A jakou?

- ty kdos opodál vždy stála ... nebylo by lepší ty, jež...? - a stála opodál nebo s tebou se vždy smála...?
- nebe hleděla?
- slunečnice kvetly
- slova se pletla kráčejíce

Báseň je mnohomluvně patetická, jede pořád dokola jako kolovrátek, ačkoliv se občas v rytmu zadrhne. Vše plyne bez gradace, bez jasných souvislostí, bez vývoje a pointy.
Výrazivo je otřepané a klišovité, zejména v kontextu pathosu básně (spanilá růže), obraznost chybí.
Tak nějak nevím, je ta žena roztomilá nebo krutá, byla s ním nebo nebyla? Co se stalo mezi veršem "Však láska tvá něžná světlo světu vrátí" a veršem "Nelze tě nemilovat i když jsi tak krutá"? Ještě o verš dříve byla něžnou vílou a záchytným bodem... Je krutá, ale jako skřivan probudí slunce? ... Asi že brzo vstává, protože jinak skřivan vskutku není symbolem krutosti...
Báseň na mne působí velmi silně tak, že autor klade (skoro až tlačí a předvádí) do popředí básnický subjekt a demontruje pouze jeho pohled, při čemž ale je těžko zbadatelné, jak to vlastně s tím vztahem bylo a je.
Také by neškodilo věnovat větší pozornost formální stránce textu - mluvnice, interpunkce... Není to hnidopišká poznámka; život se skládá z detailů; text ze slov (mateřského) jazyka, jímž se vyjadřujeme a pro který platí dohodnutá pravidla.Ta dohodnutá pravidla pomáhají k orientaci v textu alespoň tak, že nemusí čtenář zakopávat o triviální chyby a být jimi otráven (mají podobnou funkci jako třeba dopravní značky na silnici).

"Největší projevy lásky nejsou vyslovovány, ale jsou v tichu prožívány."
Christiane Busta, 1915 - 1987, rakouská básnířka, prozaička a autorka knih pro děti.

Eliška Vobrubová: Díky za výstižný komentář! Potěšil.