"Pokud člověk pochopil, co je důležité, přestane být upovídaný." Johan Wolfgang Goethe.

"Každé nadbytečné slovo vytváří protikladný efekt k jeho účinnosti."
Arthur Schopenhauer.

Krásná. A nejenom tahle. Většina tvých básní dýchá opravdovou poezií. A ty básně mě hodně zaujaly.

Autorka staví do opozice dva způsoby, dvě možnosti života.
Leč tato opozice je zdánlivá, neboť hledisko je stejné.
Je jím materiální zabezpečení, sláva a jakési společenské postavení. Z textu vysvítá, že to je ten žebříček hodnot, který je podmínkou určující způsob pohledu. A podtrhuje to tato věta: "Môj život by bol ešte krajší, keby som nemala jedenásť súrodencov." Jako kdyby bylo řečeno, že sourozenců je mnoho a že kdyby jich nebylo, zbylo by na ni, tedy vypravěčku, více a měla by se lépe. Tedy po materiální stránce. Možná by se i na lepší bydlení než z krabic ušetřilo... Jistě, chápu, že nastolených jedenáct sourozenců je dost a nuzné podmínky jsou nuzné, ale není ještě nějaké jiné kritérium pro kvalitu života než sláva a peníze?
Odpověď na tuto otázku nepřichází a ani nemůže, neboť v textu není pro ni místo. Úhel pohledu ho nevytvořil.

Dekuji vsem za kritiku a za chvalu :] ..

K vyjadrenej kritike inklinuje aj môj osobný pohľad....

Ja bych neco rek, ale nechci byt hned zablokovam:-D

Jinak souhlasim s predchozim komentarem

Ano, sdělení je v tomto případě jasné: básnický subjekt někoho miluje, a to od určitého dne stokrát víc - patrně měla autorka na mysli ten den, kdy zazněla ta tři krásná slova; z logiky textu ale spíš vyplývá, že stokrát víc miluje objekt svých citů od té doby co se trochu bál...
Vyjádření je ploché, chudé, bez invence. Rytmus kulhá.
Divné a nelogické je roztržení jedné myšlenky na dvě věty (Zmámena něžností tvého doteku. / Jsem přestala cítit v srdci žal.) Problematické je užití 3 a 100x - působí to jako zápis učiva do školního sešitu. Do očí bijící je "Ty 3 krásná slůvka..." - směs nesprávného tvaru ukazovacího zájmena ty a správného tvaru krásná slůvka působí směšně (včetně těch "slůvek").
"Potom jsi se trochu bál." - jsi se není správně - zkracuje se na ses, takže by mělo být: Potom ses trochu bál.
Ačkoli se text občas rýmuje, básní - tedy poesií - není.
Básní se text nestává pouze tím, že obsahuje slova, která se na konci řádků jakž takž rýmují. Básní se text stává, když se vymyká z běžného stylu vyjadřování, když je obrazný, používá umělecký prostředů, a když není prvoplánovým konstatováním nějakého faktu.

skvělé střípky, jak je umíš jen ty poskládat. díky za zážitky :)

skvělá kompozice a báseň, ale občas mám pocit, že se zadrhává (novou knížku od autora - to mě nějak nesedí, čekal bych nějaké konkrétní jméno, které by tomu dodalo intertextovost nebo tak něco). prostřední část (bonbonky) úžasně plyne a pak ten závěr to skvěle zastaví :)

misim se :) to je super bez diakritiky :) a celá ta sloka na mě zapůsobila (a celá báseň samozřejmě :) )

Slečno, místo toho, abys předváděla předváděla svůj pohrdlivý, nevychovaný a arogantní způsob vyjadřování, lépe bys udělala, kdyby sis alespoň ty gramatické chyby opravila.

Přeji, ať se to podaří.:-)

tvojegps:
Jsou chvíle v životě lidském, kdy je člověk sám, přestože má přátele. Prostě, i kdyby měl nevím kolik přátel, s určitými věcmi se opravdu musí vypořádat sám. Nevím ale, má-li toto autorka na mysli... z textu to nevyplývá.

Chtělo by to rytmicky doladit nejen v místě smutně-tvářící. Někde by pomohlo přehodit slovosled, někde by bylo dobré zkusit najít jiný výraz; např. první dva verše mají pěkný spád, ve třetím to zakopává o dlouhá slova. Kapičky - slzičky mně spíš připadají laciné než kostrbaté (trochu jako láska páska). Kostrbaté mi spíš připadá "o okna..." - zkus si to říci nahlas...
Některé formulace zní poněkud prázdně (např.: "nad životem se zamyslíš ještě"; vlastně na mne tak působí více méně všechny poslední verše slok - takové všeobecné pravdy - včetné úplně posledního verše básně). Je to škoda, protože to rozmělňuje sdělení a ubírá mu to sílu; chtělo by to vyjádřit jinak nebo (s prominutím) škrtnout. -- Abych pravdu řekla, nerozumím, proč je mezi slovy pomalu-vycházející a tě-milující pomlčka, a ještě takto - připadá mi to matoucí a zbytečné, uniká mi smysl toho způsobu zápisu.
-- Nejvíc se mi líbí žalné kapky deště.

Přidávám se do fronty žadatelů...
Působí to na mne tak, že se to tváří, že to něco vypovídá, ale nějak nee...

Taky nevěřím svým očím.
Připadá mi opovážlivé prohlásit tenhle "kousek" byť jen za pokus o napodobení Bukowského. A proč vůbec něco nebo někoho napodobovat? Co je na tom tvůrčího? A tvořivého?
Vypadá to, jako by ti z Bukowského utkvělo v paměti jen něco, cos pobral jen v prvním plánu, tj. použití sprostých výrazů. To je dost málo.
Jakkoli se s nimi u Bukowského setkáme, celkové vyznění není prvoplánově odporně sprosté a nechutné, zatímco toto ano. - Kromě všeho, co už bylo napsáno v komentáři od tvojegps, dodávám, že se "dílo" hemží tolika gramatickými chybami, že i to podtrhuje nechutnost celého textu z hlediska literární úrovně, dá-li se o něčem takovém v tomto případě vůbec mluvit.

tvojegps: Nezbývá než souhlasit.

taky se přimlouvám...je to tak šroubované, aby se to rýmovalo, až to drobně zapomnělo vyjádřit myšlenku...

1)S Bukowskim to nema nic spolecneho (styl, uziti sprostych vyrazu, humor, pointy a hlavne si vsimni koncu povidek)
2)Pribeh je minimalne zvlastni
3)Sprosta slova jsou uzivana jen aby tam byla
4)Hlavni postava je nedomyslena

Kopirovanim jeste nikdo nic nedokozal...krom toho vydelat prachy

puero: Me zrovna ten rym nevadi. Zalezi jak se to precte. Poezie neni jen o rymovani.